Pondělí 24. ledna 2022, svátek má Milena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Artrockoví praještěři z Podunají

Česko

Sice jedna strana volá pryč s dinosaury, ale jiní dinosauři vyprodali ve středu večer pražskou Lucernu. Jednalo se o dinosaury hudební.

Slovo dinosaurus pro členy Collegia Musica, asi jediné opravdové československé (samozřejmě slovenské) „supergroup“, je tu použito ve vší úctě a respektu, asi jako bychom onoho velebného plaza viděli v akci doopravdy. Autor těchto řádků se před nimi skláněl už před takovými třiceti lety, třímaje rozechvěle jejich vzácné desky (double elpíčka!), a už tehdy ony muže od Dunaje považoval za legendární zjevy, které jako by ani nepatřily do stejného časoprostoru.

Skupina existovala několik let v dosti temné první polovině sedmé dekády, kdy se vykrystalizovala z bratislavské beatové scény konce let šedesátých (Prúdy etc.). Od naprosté většiny ostatní čs. rockové scény se odlišovala tím, že její členové dokonale hráli na své nástroje, ba hráli na ně až tak, že už to někdo nemusel považovat za správné pro rockovou hudbu. V jejich hudbě se skutečně sbíhaly (jejich slavná deska z roku 1971 se přímo jmenovala Konvergencie, tedy sbíhání) světy vážné a rockové hudby, takže to znělo, jako by Bartók, Bach, Rachmaninov nebo Haydn dali dohromady (art)rockovou kapelu. Uherské tance tančí hobit Centrální osobou byl samozřejmě Marian Varga, „organista“ s charismatickým vzezřením, o němž těžko mohl někdo pochybovat, že je to hudební génius, neboť přesně takhle si je člověk obyčejně představoval. Vedle něj ale nijak nezanikali baskytarista Fedor Frešo a kytarista František Griglák. Na bicí hrál Dušan Hájek.

Superskupiny se většinu dávají dohromady obtížně a když tak, tak protože už o nic zvláštního nejde, jenom o to udělat sobě a přátelům radost (o pekuniárních záležitostech se sluší pomlčet, ale ty asi také nejsou posledním důvodem). Collegium Musicum se dalo dohromady – ovšem už bez bubeníka Dušana Hájka, kterého nahradil o dvě generace mladší Martin Valihora – loni, impulzem prý byla výzva z české strany (od promotéra Romka Hanzlíka), aby se zúčastnili obnoveného česko-slovenského Beat salonu.

Pánové souhlasili a prý sám Marian Varga, který dosud podobné úvahy odmítal, navrhl, že když už, tak by u toho mohli na nějakou dobu zůstat. Kolektiv tedy absolvoval koncerty po Slovensku, v bratislavském divadle Aréna natočil živé CD a DVD (Speak, Memory) a 19. května vystoupil v zaplněné Lucerně.

Obecenstvo bylo v mužském zastoupení většinou šedovlasé nebo plešaté, ženský doprovod byl solidární. Mladíci z předkapely, pražských Sunflower Caravan, byli přijati vlídně a oceněno mohlo být i to, jak důležitou roli mají ve skupině Hammondovy varhany. Ty jsou samozřejmě pro zvuk Collegia určující. Marian Varga hraje na model vyrobený v roce 1972, který prý si obstaral před několika lety, a který vypadá jako úctyhodný kus nábytku z těch let. Varga je s ním zcela konvergován: pohled na něj způsobuje zážitek, jako bychom sledovali spidermana, pavoučího muže, který objevil, jaká je to rozkoš dotýkat se kláves. Činí tak způsobem, kterým vzbuzuje dojem čehosi žabího, jako by měl na prstech nikoli nehty, nýbrž jaksi přilnavé tlapky. Téměř se nedívá do publika, maximálně dvakrát se rychle ukloní, mezi přídavky mizí rychle paťavými skoky do zákulisí.

Popisovat syntetickou hudební strukturu, kterou ti postarší muži dvě hodiny ve staroslavné Lucerně provozovali, není mým úkolem ani v mých silách. Byly to samozřejmě skladby, které měla většina publika v uších z dávných LP. Měl jsem teď po letech pocit, že tam slyším něco jako uherské tance použité do nějakého filmu o tolkienovských postavách, což bude tou podunajskou hudební tradicí, která se tu setkala s anglosaským rockem. Mistrovská byla sóla – jak mladíka na bicích, tak Frešova a Griglákova, ale to každý předpokládal.

Základní dojem byl jako těch chlapců z Cesty do pravěku: pohled na dinosaury, na jejich velebnost, která se táhne po věky věků.

Collegium Musicum Lucerna, Praha, 19. května

lidovky.cz Více fotografií najdete na www.lidovky.cz/kultura

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...