Za co nejčistší a nejtemnější oblohou jsou astronomové ochotni vydat se i na kraj světa. Proto se největší evropské teleskopy tyčí v chilských horách, americké zas na havajských sopkách. Díky snaze uniknout rušivému vlivu atmosféry se dalekohledy dostaly až do kosmu. Z technického hlediska jde určitě o nejlepší řešení, ale pro velké dalekohledy příliš drahé. Náklady vynaložené na Hubbleův kosmický teleskop už přesáhly šest miliard dolarů. Každá servisní mise je navíc spojena s nezanedbatelným rizikem. Bez pozemských observatoří se tedy vědci určitě ještě dlouho neobejdou.
Za suchým a klidným vzduchem Kvalitu astronomických pozorování ovlivňuje spousta proměnných. Kromě známého „světelného smogu“, před nímž už v Evropě není úniku, to je samozřejmě i pravděpodobnost výskytu oblačnosti, dále vlhkost vzduchu, rychlost větru a atmosférických turbulencí.
Když vědci z americko-australského týmu vyhodnotili údaje z družic, pozemních meteorologických stanic a z klimatických modelů, mohli ukázat na místo, které má šanci stát se astronomickou Mekkou. Je jím tzv. Hřeben A patřící k antarktické náhorní plošině. Místo má souřadnice 81,5 stupně jižní šířky a 73,5 stupně východní délky. Tyčí se ve výšce přes čtyři tisíce metrů.
Zde opravdu nebude svitu hvězd konkurovat záře pouličních lamp. Jde o místo, kde pravděpodobně dosud lidská noha nestanula. Výčet jeho předností je impozantní. Tamní atmosféra je velmi klidná, takže nehrozí, že by hvězdy poblikávaly. Je to také extrémně suché místo. Pokud by se všechna vlhkost v atmosféře kondenzovala, nebyla by vzniklá vrstvička vody silnější než lidský vlas. Během polární noci, v době, kdy lze temnou oblohu pozorovat několik měsíců v kuse, teplota klesne až k –70 stupňům Celsia.
„Hřeben A vypadá podstatně lépe než libovolné další místo v Antarktidě a zdaleka překonává dosud nejlepší lokality na Havaji a v Chile,“ zdůrazňuje Will Saunders z Anglo-Australian Observatory. „Astronomické snímky z Hřebene A by měly být nejméně třikrát ostřejší než ty, jež lze pořídit na nejlepších pozemských observatořích. I poměrně malý teleskop by se vyrovnal největším přístrojům kdekoli jinde na Zemi,“ dodává Saunders, hlavní autor práce, kterou na začátku tohoto týdne otiskl odborný časopis Publications of the Astronomical Society.
