Propuštění libyjského teroristy: zveřejněné dokumenty ukazují, jak britská vláda lavírovala
LONDÝN/PRAHA „Na naší straně nebylo žádné spiknutí, žádné maskování, žádné skryté dohadování, žádná dohoda o ropě, žádný pokus o ovlivňování skotských ministrů, žádné mé ujišťování plukovníka Kaddáfího.“ Těmito slovy se včera britský premiér Gordon Brown pokusil utnout spekulace kolem propuštění Libyjce Abdala Midžrahího, který byl jako jediný usvědčen z účasti na atentátu nad skotským Lockerbie. Britské a skotské úřady navíc zveřejnily sadu dokumentů, které mají potvrzovat oficiální verzi - tedy že za převozem Midžrahího ze skotského vězení do jeho rodné země stojí výhradně jeho špatný zdravotní stav, konkrétně rakovina prostaty.
Byť v dokumentech nic skandálního není, vyplývá z nich několik zajímavých detailů. Britská vláda sice nechávala rozhodnutí na skotských úřadech, svůj postoj ale postupně měnila. A především, že konečný verdikt - tedy propuštění Midžrahího - jí přišel vhod.
To nakonec včera potvrdil i britský ministr zahraničí David Miliband. „Nechtěli jsme, aby zemřel ve vězení. Ne, netoužili jsme po tom, aby za mřížemi zemřel. V tom je naprosto jasno,“ uvedl Miliband v rozhovoru pro stanici BBC Radio 4. A zopakoval, že „britská vláda na Skoty žádný tlak nevyvíjela“.
„Ohromné zájmy“ Několik otázek ale stále zůstává nezodpovězených. Jednak nakolik si „přál, aby Midžrahí nezemřel na britské půdě, přímo premiér Gordon Brown. A dále - co pro to britská vláda udělala. Již krátce po převezení libyjského teroristy do jeho rodné země se začalo mluvit o tom, že v pozadí mohly být obchodní zájmy, konkrétně britský zájem o libyjskou ropu a plyn. Minulý víkend to například naznačoval nedělník The Sunday Times, vláda ale takovou interpretaci opakovaně odmítla - naposledy včera právě Brown. Přímo to nepotvrzují ani zveřejněné dokumenty, přesto tam je mezi řádky zřetelné i jiné, než pouze humanitární hledisko.
V září 2007 například britský ministr spravedlnosti Jack Straw svému skotskému resortnímu kolegovi Kennymu MacAskillovi psal, že Londýn se snaží ztížit tehdy ještě pouze teoretickou možnost propuštění Midžrahího. Straw tvrdil, že britská vláda se snaží zahrnout do chystané dohody s Libyí o vzájemném předávání vězňů klauzuli, která by přímo vylučovala kohokoliv odsouzeného za Lockerbie.
Již o tři měsíce později - přesně 19. prosince 2007 - ale Straw v dalším dopise píše: „Nepodařilo se mi dosáhnout explicitního vyloučení (Midžrahího z dohody o výměně vězňů).“ V dalším odstavci pak tvrdí, že obsáhlá jednání s Libyjci se dostávají do „kritického stadia“. A následně dodává, že kvůli „obrovským zájmům“ Spojeného království souhlasil s tím, že v britsko-libyjské dohodě o vydávání vězňů „nebude zmíněn žádný jednotlivec“.
Midžrahí umírá?
Podle dalšího ze zveřejněných dokumentů měl nyní již bývalý náměstek britského ministra zahraničí Bill Rammell Libyjcům tlumočit Brownův názor, že sice s případem Midžrahího nemůže nic udělat, ale jeho smrt ve skotském vězení by si nepřál. Rammell ale nyní tvrdí, že s Brownem o tom vůbec nemluvil.
Žádné „katastrofální následky“, o nichž Libyjci v případě Midžrahího smrti na britské půdě mluvili, nyní každopádně nehrozí. Skotské úřady jej 20. srpna nechaly převézt do Libye, kde zřejmě i zemře. Podle včerejších zpráv byl kvůli zhoršujícími se zdravotnímu stavu převezen na oddělení akutní péče.
***
Nechtěli jsme, aby zemřel ve vězení. Ne, netoužili jsme po tom, aby za mřížemi zemřel. V tom je naprosto jasno
