Poznámky
Píše se 18. červenec 2016. Po vytrvalých deštích je Morava opět pod vodou a nikdo soudný se tomu nediví. Už jsme si tak nějak zvykli. Diví se ovšem obyvatelé Troubek, už potřetí v jedné generaci vyplavených. Kdo je viník? A opět se spustí debata, kterou máme právě za sebou: Jak to, že stále nestojí chystaný suchý polder? Jak to, že majitelé nechtějí prodat své pozemky? Nicméně na jednoho - byť nepřímého - viníka budou moci ukázat prstem. Jak to, že pár dnů po stoleté vodě v květnu 2010 poslanci schválili zákon, který povodním přímo nahrává?
Zopakujme, co už bylo řečeno x-krát. Protipovodňové hráze a přehrady fungují v celém systému až druhotně. Prvotní je schopnost krajiny zadržet vodu dříve, než steče do koryt, nota bene uměle narovnaných. Takovou krajinou je les či louka, ale rozhodně ne žluté pole oseté monokulturou řepky, pole splachovací jen o něco méně než příslovečný asfalt či beton. Když včera poslanci přehlasovali veto prezidenta, hlasovali právě pro rozvoj takových lánů.
Každým rokem zmizí asi 50 km2 českého území pod betonem, což vzbuzuje odpor. Ale fakt, že na pěstování biopalivových monokultur padlo už 700 km2 území, vyvolává jen neúčinné protesty. „A co jako zemědělci mají pěstovat?“ řekl k tomu v MF Dnes Andrej Babiš. Jistě, zemědělci něco pěstovat musí už proto, abychom udrželi kulturní krajinu. Jenže proč stát řídí pěstování směrem k tomu, co kulturní krajinu ohrožuje? Poslanci naráz schválili povodňové dluhopisy i zákon, který povodně stimuluje. Uvědomují si to vůbec? Nebo mají dobrý pocit, že hlasovali pro zelenou planetu?
Čtěte „Schváleno: v naftě...“ na straně 16
