Z daňových rájů se pro některé země stal výnosný způsob života, na který se politici z ostatních zemí dívají skrz prsty. Není divu – podnikatel zaplatí nějaké drobné v zemi, kde fakticky vůbec nežije a nepodniká, zatímco tam, kde podniká a spotřebovává veřejné statky, se chová jako černý pasažér. Nemluvě o podmínkách svědčících zločincům.
Takže se tradiční státy a nadnárodní instituce snaží různými tlaky a jednáními daňovým rájům a jejich klientům život různě kazit. Zatím se tenhle souboj vyvíjí nerozhodně a je to v úhrnu dobře. Bez strašáka daňových rájů totiž hrozí, že by vlády zcela zdivočely a začaly by s podnikateli zacházet jako s rukojmími. Staré, zbyrokratizované demokracie by nejraději zrušily veškerou daňovou konkurenci a daňové ráje jsou pojistka, díky které naše daně nerostou do nekonečna.
Čísla z průzkumu Čekie je asi třeba brát s rezervou – nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Ale jistě se v nich odráží poznání, že potenciální vítěz voleb uvažuje zvlášť krátkozrace a vyhnat ze země nejproduktivnější občany a firmy mu nevadí.
