Při výběru firmy pro Temelín odložme ideologii
Panuje politická shoda, že se rozšíří Temelín. Ale bude ho rozšiřovat firma americká, francouzská či ruská? Ta otázka rozeznívá různé úvahy – strategické, bezpečnostní, ideologické, spojenecké i jiné. Jenže podíváme-li se na problém s chladnou hlavou, jeví se jasněji než třeba privatizace ČSA či pražského letiště.
Topolánkova vláda chtěla snižovat závislost na Rusku a diverzifikovat energetické zdroje. Ten argument stále platí. Když teď Putin říká, že Ukrajina riskuje novou plynovou krizi, naše zkušenost i národní zájem velí pryč od Ruska a Atomstrojexportu. Spojence máme v EU a Americe, takže hledejme partnery tam. A máme-li se ohlížet na přecitlivělé sousedy, nejlepší volbou má být francouzská Areva – ta prý spolehlivě srazí rakouskou protijadernou horečku. Jenže...
Jakkoliv to zní jako klišé, jaderná energetika je specifická. Má výrazně nižší vyděračský potenciál než plyn. Vypne-li Rusko kohouty, zásoba plynu nám dojde za pár týdnů. Naproti tomu jaderným palivem se můžeme zásobit na roky, ač bude z Ruska. Zato je jaderná energetika citlivá na lidské kapacity. V letech atomového útlumu skoro nikdo neškolil jaderné inženýry. A kde je vzít teď, když ti francouzští už staví ve Finsku a brzy budou stavět ve Švédsku? Řečeno s nadsázkou, ať už temelínskou zakázku získá Westinghouse, Areva nebo Atomstrojexport, budou přeplácet stejné čínské inženýry.
Co z toho plyne? Zaprvé: bude-li ruská nabídka nejlepší, netřeba ji zásadně odmítat – atom není plyn. Zadruhé: Fischerova vláda se chce v soutěži „významně angažovat“, ale při pohledu na fakta může stejně schválit jen to, co řekne selský rozum.
Čtěte „Americko-ruská bitva...“ na straně 13
