CANBERRA/NEW YORK/PEKING Igelitové tašky ztrácejí svůj pochybný status symbolu pokroku. V posledních dnech jim vyhlásily válku hned dvě velké země. Proti používání igelitových (či tzv. mikrotenových) sáčků, které stále výrazněji zamořují životní prostředí, se postavila Austrálie a Čína. Jak oznámil nový australský ministr životního prostředí Peter Garrett, Austrálie zakáže jejich užívání ve velkých obchodech. Zákaz by měl začít platit koncem letošního roku.
„Máme tu asi čtyři miliardy těchto plastových sáčků, které létají po náměstích, plní skládky odpadu, ohrožují divoce žijící zvířata a válejí se na plážích na důkaz toho, že máme prázdniny,“ řekl Garrett. Příslušné zákony by podle něj měly vstoupit v platnost ještě letos.
K ekologickému trendu se připojila i radnice New Yorku. Vydala se ale jinou cestou, když ve středu přijala rozhodnutí, podle nějž budou velké obchody povinny zajistit systém recyklace plastových sáčků. Rozhodnutí se týká obchodů s více než 460 čtverečními metry prodejní plochy. Rozdávané sáčky navíc musejí být opatřeny nápisem vyzývajícím k jejich navrácení k recyklaci.
Ve Spojených státech je vše zatím záležitostí jednotlivých měst, z nichž například San Francisco a Oakland v Kalifornii už igelitky rovněž zakázaly.
Plýtvání ropou Podobné rozhodnutí jako Austrálie přijala nedávno Čína, která od 1. června letošního roku zakazuje nejen distribuci těchto dosud neodmyslitelných pomocníků při nakupování, ale také jejich výrobu. Zákaz se týká ultratenkých sáčků s tloušťkou materiálu menší než 0,025 milimetru. Důvodem je jejich přílišná ekologická zátěž a snaha šetřit suroviny, které se spotřebují na jejich výrobu.
„Ve snaze vyjít vstříc pohodlí zákazníků plýtváme drahocennou ropou a znečišťujeme životní prostředí země,“ stojí v prohlášení vlády. „Měli bychom povzbuzovat lidi, aby se vrátili k nošení plátěných tašek a používali košíky na zeleninu,“ zdůraznila vláda.
V Číně se denně použijí údajně až tři miliardy igelitových sáčků, a země tak na výrobu hmot používaných pro obaly spotřebuje každým rokem pět milionů tun ropy. Čína sleduje celosvětový trend omezování spotřeby igelitových pytlíků. Vlády mnoha zemí světa od Irska po Jihoafrickou republiku se o to pokoušejí pomocí daňových restrikcí či přímých zákazů.
S igelitovým prokletím se potýkají i africké země, které polyethylenové sáčky ještě před 15 lety vůbec neznaly. „Ještě před 15 lety chodily ženy nakupovat s proutěnými košíky. Pamatuji si, že ryby a sladké brambory se balily do banánových listů,“ vzpomíná Joseph Gondi z keňského ekologického Hnutí zeleného pásu.
Od té doby se však sáčky masově rozšířily: zamořují životní prostředí a ucpávají kanalizaci - špinavá stojatá voda se pak stává ideálním prostředím pro šíření nemocí. Podle údajů OSN se jen desetina odpadu v Africe dostane na skládky. Zbytek zůstává na ulicích či v přírodě nebo je spalován na ohništích. Rwanda, Tanzánie, Uganda či Keňa už používání tenkých sáčků na pečivo či zeleninu zakázaly. Jinde však silnější igelitové sáčky zůstávají nepostradatelnými. Jak napsal americký deník The Christian Science Monitor, například v Nigérii zůstávají nutným prostředkem pro distribuci nedostatkové pitné vody.
***
Nebezpečné sáčky Při dokonalém spalování polyethylenu nevznikají škodlivé látky. Ne všechny sáčky ale končí ve spalovnách. Rozklad polyethylenu v přírodě trvá stovky let. Rozpadá se na toxické částečky, jež kontaminují vodu či půdu a dostávají se do potravního řetězce. Polyethylenové sáčky, jež se dostanou do moře, jsou smrtící pro zvířata. Ta si je mohou splést s potravou, sáčky zanesou jejich trávicí ústrojí a zvířata umírají hlady.
