Retro vozy letí světem. Píše se o nich, vystavují se, ba vyrábějí a dobře prodávají. Mini Cooper, Fiat 500, Volkswagen Brouk, brzy už snad Tatra 603 - pohon již moderní, ale design starý půl století i více. Kde se v nich bere ta přitažlivost? Zajímavá otázka v době, kdy se hovoří o krizi Evropy.
Ta stará auta mají tvář. I dnes vyzařují nezaměnitelnou individualitu. Kulatá světla, připomínající oči, typické tvary, oblé linie - no, neotočte se za nimi, když silnice zaplňují zaměnitelné high tech konstrukce, kdy nerozeznáte Fiat od Seatu. Otáčejí se za nimi nejenom lidé na ulici, ale i výrobci. Hranaté bedny s hranatými světly už působí jako pohrobci osmdesátých let, a kdo má pud sebezáchovy, tak to reflektuje. Být šéfem Citroënu, obnovil bych „žábu“ DS, vůz, který proslavil de Gaulla i Fantomase. Být šéfem Volkswagenu, obnovil bych sporťáky NSU. Být šéfem Škody, obnovil bych kabriolety Felicia. Tak uvažují mnozí.
Ty designy vznikaly v éře Expa 1958, kdy slavil úspěchy bruselský styl a právě byly položeny základy Evropské unie. Že je ta spojitost přehnaná? Asi ano, ale proč tohle retro letí v době, kdy voliči odmítají evropské smlouvy? Možná chtějí naznačit, že i na evropských státech si cení individuality.
Čtěte „Tatra chce...“ na str. 13
