První balony vzlétly v závěru osmnáctého století. Byly hříčkou větru a zůstaly jí do dnešních dnů. Patent na letadlo „těžší vzduchu“ získal už v roce 1843 Angličan William Samuel Henson. Šlo o letadlo velmi podobné těm pozdějším, poháněl ho parní stroj, mělo jedinou vadu: nelétalo a nebyla šance, že by se to kdy podařilo. Jeden zásadní význam hříčky vzduchu a pošetilé projekty přece měly. Vedly oči veřejnosti do nebes a bez nich by dnes bylo nebe obydlené zase jen ptáky, jak tomu bývalo od úsvitu věků. Tolik k objasnění, jak jsme na tom dnes s těmi elektromobily. Myš v labyrintu O víkendu předvedla Škoda svůj elektromobil v podobě modelu Roomster. Může nás potěšit, že jedna z nejstarších automobilových značek světa se připojila k trendu, který je bezesporu perspektivní.
Pokud ovšem to bezesporu je skutečně bezesporné, což je sporné.
Letos na jaře jsem pozoroval ne elektrické automobily, ale elektrické motocykly v ulicích Čchen-tu, hlavního města čínské provincie S’Čchuan. Milé městečko se čtyřmi miliony obyvatel a zdá se vám, že každý druhý tu jezdí na elektrické motorce. Skvělá věc, říkáte si při pohledu na pestrá vozítka obložená krabicemi, pytli, k běžné výbavě patří symetricky umístěné dvouvěrtelové koše, paleta s cihlami není výjimka, stejně jako tři- až pětičlenná posádka (pak jsou v ní i kojenci).
Skvělá věc, to by tu bylo smradu, kdyby to byly spalovací motory. Pak vás ale napadne, jakpak asi dlouho vydrží baterka motorky převážející pět metráků a jakpak asi s ní ti milí lidé nakládají, když jim zdechne? Říkali mi místní, že elektromotorky jsou tu úřední mocí povinné a motorky se spalovacími motory jsou zakázané. I tohle sdělení vyvolává smíšené pocity. Takto řeší diktatura problém. Nahrne ho pod koberec, aby nebyl vidět.
Demokracie to dělá jinak. Z peněz daňových poplatníků uvolní dotaci, která způsobí, že... Že třeba u nás rostou fotovoltaické elektrárny po stovkách, snad brzy po tisícovkách. Ne, nezpochybňuji svůj výraz potěšení nad tím, že Škoda předvedla svůj elektrický Roomster. Cesta k nezpochybnitelně pozitivní technické inovaci často vede klikatými uličkami a vývoj mnohdy připomíná myš v labyrintu. Všechna ta závodní vozítka poháněná solárními panely nám mohou připomenout legendární film Báječní muži na létajících strojích z poloviny šedesátých let. Vzhledem mi některá z nich připomínají Stanley Steamer, rychlostní automobil, kterým americký závodník Fred Marriot dosáhl v Daytona Beach roku 1906 rychlosti dvou set kilometrů za hodinu. Parní automobil, to také byla slepá větev v technickém evolučním bludišti. Elektromobil se v labyrintu potácí už sto padesát let, první nápad se zrodil už v roce 1835 v Nizozemsku, elektromobilem se zabýval i náš geniální František Křižík a na přelomu devatenáctého a dvacátého století podle některých neověřitelných údajů jezdilo v USA víc aut poháněných elektřinou než výbušným motorem. Když toto vše vezmeme v úvahu, zdá se, že zrovna elektromobil je nejstarší inovace, která se rodí nejdéle a s největšími porodními bolestmi. Proč ano Je několik důvodů, proč elektromobil není v muzeu kuriozit vedle věčné zápalky. Především, elektromotor má až 90procentní účinnost při převodu energie na pohyb, kdežto spalovací motor ji má 30 až 40procentní. Je kupodivu schopen udělit vozidlu vysokou dynamiku, takže ani ten náš elektrický Roomster není žádný ploužák. No a nesmrdí, což je stručné konstatování vedoucí k dalším diskusím. On smrdí jinde, v tepelné elektrárně, která vyrábí elektřinu a za cenu velkých ztrát ji dopravuje na značné vzdálenosti. V tomto ohledu je samozřejmě výhodnější elektřina vyrobená v jaderných elektrárnách, ovšem politické spory kolem této technologie vytvářejí snad ještě více zápachu než samotné automobily se spalovacími motory. Bolestný zrod elektromobilu prozrazuje jeden fakt, který si veřejnost málo uvědomuje. Až budou po ulicích jezdit nezpochybnitelně výhodné automobily na elektrický pohon, bude to jiný svět, než v jakém žijeme my. Změní se v něm dva faktory zásadního významu. Jednak to bude způsob výroby elektřiny, jednak to bude skladování elektřiny. Ten druhý faktor je důležitější než první. Akumulátory, jejich vývoj a výroba, to je dnes preferované odvětví. Všechno je dnes „na elektriku“, tudíž všechno potřebuje něco jako „baterku“. Palivové články se zatím moc neprosadily, třebaže o nich psal už Jules Verne jako o hotové věci a poháněl jimi ponorky i letadla. Akumulátor čili lidově baterka stále zůstává ekologicky problematickou chemickou jednotkou. Skladuje v sobě elektrický náboj jedním chemickým procesem a uvolňuje ho zase chemickým procesem. Procesy se zefektivňují a zlepšují, nicméně nadále zůstávají kamenem úrazu.
V labyrintu nikdy nevíte, zda světlo v dálce nešidí. Do vývoje akumulátorů nyní vstupují nanotechnologie. Mají budoucnost?
Zde nám intuice nepomůže. Pomůže jen trpělivost.
O autorovi| ONDŘEJ NEFF novinář a spisovatel
