Melancholie plynoucí z pocitu, že kultura a vzdělanost upadá, je stará jako ta kultura a vzdělanost. To ještě neznamená, že to nemusí být pravda. Je možné, že žijeme v časech, kdy se pomalu loučíme s tištěnou knihou jako s nejpřirozenějším a nejdostupnějším zdrojem vzdělání, poučení i zábavy. Je to zřejmě nezadržitelný proces, ovlivnitelný asi jako příliv.
Jsou tu však věci, které ovlivnitelné jsou. V první řadě nástroje ekonomické. Stále častěji se mluví o zvýšení sazby daně z přidané hodnoty (DPH) z deseti na devatenáct či dvacet procent. Bez výjimky. Nebo možná s některými výjimkami: teplo, léky... Ne však knihy, ty výjimečné nejsou.
Průměr DPH pro knihy činí ve vyspělých evropských zemích něco mezi pěti a šesti procenty. Tedy o polovinu méně než nyní u nás. V osmi zemích je knižní DPH nižší než pro potraviny a léky. V Británii a Irsku je dokonce nulová. Pro náš knižní trh by dalších devět procent znamenalo ránu do vazu. Zeptejte se jakéhokoli nakladatele a ten vám poví, že knižní trh u nás už řadu let stagnuje.
Neexistuje prakticky způsob, jak obrat zvýšit. To znamená, že oněch dalších devět procent povede k výraznému zdražení a k likvidaci nakladatelů, především samozřejmě těch, vydávajících literaturu kulturnějšího typu. Část firem zanikne, autoři, překladatelé a editoři opět o něco zchudnou, tiskárny toho méně natisknou. O. k., žijeme v časech soumraku knih. A budeme v tom v Evropě avantgardou!
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS redaktor LN
