Vývoj kauzy zneužívaných poslaneckých náhrad zatím připomíná klasický vtip z prostředí vojenské jednotky na poušti: „Vojáci,“ říká velitel, „mám pro vás dvě zprávy. Chcete slyšet dříve tu dobrou, nebo tu špatnou?“ – „Tu špatnou.“ – „Do večera musíte naplnit tři tisíce pytlů pískem.“ – „A teď tu dobrou,“ zahučí mužstvo. – „Písku je tu všude kolem dost.“
I my, občané a voliči této země, jsme předevčírem večer slyšeli dobrou zprávu téhož typu. Libor Ambrozek, člen KDU-ČSL a bývalý poslanec, který si z poslaneckých náhrad našetřil na dům, nejenom přiznal, že šlo o zneužití náhrad, ale navíc odstoupil z kandidatury na vicehejtmana Jihomoravského kraje. Tak to tu ještě nebylo. V zemi, kde jsou pravidla nastavena tak, že zneužití poslaneckých náhrad nepodléhá sankci, působí takový krok pionýrsky, precedentně, jeden by řekl až mužně (tedy kdyby tu rezignaci za Ambrozka neohlásil hejtman Michal Hašek).
Jenže my, občané a voliči této země, chtě nechtě vnímáme i tu špatnou zprávu. Ambrozek se stal hromosvodem, jeho případ byl onou pověstnou kapkou, jež přeplnila džbán. Ale co ty litry tekutiny pod ní? Co místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který si i za poslanecké náhrady koupil byt? Co exposlanec ODS Jozef Kochan, jenž provozoval kancelář v domě své manželky, leč nájem si nechal proplácet státem? Co exposlanec Jan Schwippel (nezařazený), jenž čerpal náhrady za bydlení, ačkoliv v Praze vlastní byt?
Ano, kdyby rezignoval takový Bohuslav Sobotka, to by byla zásadní změna hodná přízviska skutečně dobrá zpráva. Jenže zatím si můžeme říkat, že písku je tu všude kolem dost.
