Hromadící se odpadky, se kterými si nevíme rady. Ovzduší znečištěné tak, že jedinou obranou je pokud možno nevycházet z domu. Tradiční zdroje energie docházejí, obnovitelné se zdají zatím být příliš nákladné. Podobné informace nám denně přinášejí nejen česká média. A protože jde o téma navýsost aktuální, které si zaslouží prostor k důkladnějším rozborům, objeví se znovu na filmovém festivalu Jeden svět celá tematická kategorie zaměřená na ekologické problémy dnešního světa.
Je možné změnit energetiku průmyslových států a pomoct tím chudým lidem v rozvojových zemích? Může jediný člověk zvrátit myšlení konzumní a do jisté míry apatické společnosti? Je více než pravděpodobné, že na tyto a podobné otázky naleznete odpověď v letošních Ekologických výzvách, které pro diváky připravila společnost Člověk v tísni s českou ekologickou organizací Hnutí DUHA.
Ekologické výzvy protínají svět křížem krážem. Ukazují, že jen špatné ovzduší nebo chemičkami znečištěná voda vede k určité formě nesvobody statisíců lidí. Rozhlédneteli se kolem sebe i vy, jistě narazíte na řadu ekologických problémů, které vás osobně omezují a činí v určitém ohledu nesvobodnými. Může jít o tak banální věc jako třídění odpadů: máte barevné kontejnery před domem, nebo musíte chodit stovky metrů daleko? Kolik platíte za elektřinu? Není zbytečné, aby k vám energie proudila z uhelných elektráren přes půl země, když si ji můžete částečně vyrábět sami díky obnovitelným zdrojům? Možná jen nemáte na výběr...
Svět před energetickou krizí „Nechci u lidí podporovat netečnost tím, že budu chodit a volat, kolik je na světě problémů. Musíme přijít s řešením těch problémů. A já začal u sebe,“ říká Preben Maegaard, ředitel výzkumného centra pro obnovitelné zdroje Folkecenter. Tato věta budiž leitmotivem pravděpodobně nejkomplexnějšího filmu kategorie Ekologické výzvy, Čtvrtá revoluce - energetická soběstačnost. Snímek pojednává o energetických možnostech lidstva v příštích dekádách, nastoluje otázky a nabízí řešení.
Světové zásoby ropy stačí na příštích třicet let. Pak veškeré zdroje vyschnou. Přijde světová krize, války o kanystr benzínu? Tradiční energetické koncepce ve filmu zastupuje hlavní ekonom Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol. Přechod na obnovitelné zdroje hájí univerzitní profesoři, německý politik a autor předlohy filmu Hermann Sheer či zakladatelé prosperujících firem na elektromobily nebo technologie využívané k zateplování. Všichni se shodují: energie je nedostatek, musíme hledat -a zavádět - nová řešení.
Inspirace by mohla přijít například ze severu našeho kontinentu, kde se Islanďané pomalu vzpamatovávají z tvrdého zásahu finanční krize. Systém půjček a života na dluh, na který si místní lidé v posledním desetiletí až příliš ochotně navykli, se v roce 2008 zhroutil jako domeček z karet. Islanďanům bylo v té chvíli jasné, že musejí začít znova a hlavně jinak.
Ke všemu odhodlaní seveřané vsadili na rozvoj nových přístupů souvisejících s trvale udržitelným rozvojem. A jak ukazuje dokumentární snímek Máme se na co těšit, rozmach organického farmaření a využívání obnovitelných zdrojů energie pomohl této tradičně novým přístupům otevřené zemi pookřát.
Černý kůň z Číny Čína se nezdráhá masivně investovat do moderních technologií; i když se to mnohým může zdát až neuvěřitelné, jde o opakující se jev poslední doby. Výsledkem je, že o Číně západní experti hovoří jako o progresivní zemi, která se střemhlav vrhá do moderních inovací, jež jsou navíc šetrné k životnímu prostředí. V několika filmech festivalové sekce s ekologickou tematikou se univerzitní profesoři i šéfové nadnárodních firem shodují: tato země má perspektivu, chce žít „zeleně“ a začíná určovat tempo.
„Ekonomická krize je dočasná. Ovšem krize klimatická a energetická - to jsou reálné hrozby, kterým musíme čelit,“ říká Zhengrong Shi, majitel největší firmy na výrobu fotovoltaických článků Suntech Power.
Přístup komunistické země oceňuje i hrdina dalšího vynikajícího snímku Solartaxi Luis Palmer. Jako středoškolský učitel se rozhodl splnit si sen a s pomocí studentů švýcarských univerzit vyrobil auto na solární pohon, v němž objel celý svět. Roadmovie je mimořádně filmařsky povedený snímek s množstvím překvapivých událostí a údajů. Palmer se navíc ukazuje jako perfektní řečník. Přesto diváka překvapí jeho jednoznačné prohlášení: „Tolik článků v tisku, rozhovorů v televizích a audiencí jako v Číně jsem neměl nikde na světě. Tato země je otevřená novým řešením.“
Čína hledá nová řešení, ale neřeší staré chyby. O tom by vám mohla vyprávět rybářka Wei Dongying, která se už léta snaží o - z určitého úhlu pohledu - jednoduchou věc. Aby voda v její vesnici nesmrděla po parfémech, čisticích prostředcích, lepidlu. Neúspěšně. Zeptáte-li se ve vesnici Če-ťiang kohokoliv, zopakuje vám to samé: „Trpíme nemocemi, nedá se to pít.“
Ve filmu Poručíme větru, dešti dále vystupují aktivistky Čao, kterou trápí zplodiny z aut a spaloven, a Čhen, jež bojuje proti „smradlavé chemičce“ ve svém kraji. Snímek ukazuje nekonečnou snahu na straně aktivistů a nekonečnou ignoraci na straně úřadů. A nutí k zamyšlení: pereme se my sami dostatečně o svoje práva? Říkáme si dost nahlas o změny, nebo se necháváme vláčet časem a vůlí velkých společností (chemických, energetických...)?
Filmy v tematickém bloku Ekologické výzvy pocházejí ze všech koutů světa, mnoho rysů mají ale společných. Méně znečištěná planeta znamená zdravější život pro nás všechny. Nová, moderní, zelená řešení posilují ekonomiku a přinášejí nová pracovní místa. Nejen ve vyspělých státech, ale i v zemích třetího světa.
***
Související filmy
Solartaxi Jako malý kluk si Louis Palmer kreslil auto na sluneční pohon. Jeho snem bylo objet v něm celý svět. Po dvaceti letech se ke svému snu vrátil a začal ho realizovat. Poručíme větru, dešti Ve vesnici v oblasti Če-ťiang na jihu země chutnají ryby vylovené z řeky po odpadcích i krému na obličej. Dokument představuje odvážné aktivisty, kteří marně bojují s úřady za změnu. Čtvrtá revoluce Podle protagonistů velkolepě pojatého snímku čeká svět brzy další revoluce. Spočívat by měla v přechodu od jaderných a uhelných elektráren k obnovitelným zdrojům energie. Máme se na co těšit O Islandu se říká, že je možné vše, neboť i v oblastech za polárním kruhem lidé dokážou pěstovat růže. Nyní se seveřané chtějí stát vzorem pro užívání šetrných technologií.
Festival on-line
Festivalový speciál na webu České televize letos fanouškům a fanynkám představí i řadu nekomerčních reklam a sociálních spotů v obnovené soutěžní kategorii NonComm. Diváci mohou o spotech hlasovat, slavnostní vyhlášení výsledků se uskuteční 14. března během festivalového NonComm večera v Divadle Archa. Součástí webu budou kromě spotů i tři filmy z festivalové kategorie Člověk v tísni uvádí, které divákům nabídnou pohled do zákulisí práce největší české humanitární organizace. Vše najdete na adrese: www.ceskatelevize.cz/jedensvet NonComm spoty Krátké a vtipné spoty jsou nejen divácky vítaným osvěžením, ale zároveň velmi zajímavým a účinným komunikačním prostředkem. Letos festival shromáždil celkem na 70 spotů z desítek zemí světa. Na webu ČT se představí 25 z nich. Spoty se zabývají nejrůznějšími aktuálními tématy, ať už jde o domácí násilí, užívání drog, rasismus či životní prostředí. Člověk v tísni uvádí Tři snímky, které vznikly v produkci této neziskové organizace, dokumentují její práci v krizových oblastech světa, jako je Afghánistán nebo Etiopie, ale i Česká republika. Speciál odstartuje dokumentární film Martina Řezníčka s názvem Šitkredit, jenž trefně zachycuje fenomén novodobé lichvy v podobě nekalých praktik úvěrových firem. S dokumentaristkou Erikou Hníkovou a jejím snímkem Tři dary pak budou mít diváci možnost vydat se po stopách české pomoci v Afghánistánu. Jak snadno se může v dnešní Etiopii stát mladý člověk otrokem, dokumentuje třetí ze snímků z produkční dílny společnosti Člověk v tísni, film Addis a Daniel: Uloupené dětství.
čvt
O autorovi| MAGDA KOUTSKÁ, Autorka je mediální koordinátorka Hnutí DUHA
