Končí doba bezejmenných. Z anonymního webu učinil Facebook rejdiště exhibicionistů. Ze škodovek 1000, 100 a 105 jsou Fabie a Superby, z počítačových procesorů 286, 386 a 486 Pentia a Celerony. Nemáš jméno, neexistuješ. I vichřice. To, co pro nás bývalo orkánem a pro vědce extrémně hlubokou tlakovou níží, je teď Kyrillem či Emmou. Jen móda, nebo něco víc?
Václav Klaus tu možná vidí plíživou indoktrinaci vanoucí od Ala Gorea. Jiní si cení praktičnosti. „Jo, to když přišel Kyrill“ zní jasněji než „ten fukejř asi před rokem“. Další v tom spatřují odraz změny v klimatu. Jistě, orkány tu byly, i ničivější, ale jde o jejich častější výskyt. Potřebujeme se s ním nějak popasovat, tak je pojmenujeme. Realita Evropy tu po půl století dohání Karibik.
Jména hurikánům se dávají od roku 1953 (Florida). Přidělují se předem, a tak už víme, že sedmý letošní v Karibiku bude Gustav. K názoru, že meteorologové se při rychlém předávání informací nejlépe orientují podle jmen, dospěla loni i Evropa. Co z toho plyne do budoucna? Vasila se asi nedočkáme, neboť od východu přicházejí tlakové výše, zato si nacvičíme vlastní jména z Německa. Podle pravidel se volí krátká a zřetelná. Jedno takové se v němčině přímo vnucuje - Klaus.
Čtěte „U oběda jim...“ na str. 4
