Jak název napovídá, Jaroslav Hutka u svého nového alba Koncert v barvách Světlé dal před studiovou nahrávkou přednost záznamu lednového vystoupení ve Světlé nad Sázavou. Představuje se na něm převážně v lyrické poloze, ale proniká sem i jeho spolupráce na televizním cyklu Příběhy železné opony - v textech se dotýká historie, předkládá nepříjemné otázky a nutí k přemýšlení. Nabízí tak odvrácenou tvář dřívější veselé desky Zvířátka, určené hlavně dětem. Podobně jako na ní se i tentokrát autorsky spojil se svým dávným kolegou, dnes už zapomenutým písničkářem Vladimírem Veitem. A v tom je zásadní kámen úrazu.
Veit je bytostný lyrik, jehož melodie volně plynou, postrádají byť jen náznak agresivity a jakékoliv dynamice jako by se programově vyhýbaly. Naproti tomu Hutka v textech probírá témata, která k živějšímu a naléhavějšímu hudebnímu doprovodu přímo vybízejí. Výsledkem tohoto nešťastného spojení je bohužel fakt, že nahrávka působí zcela ploše a unyle. Namísto silných písní nabízí rozměr blízký melodramatu, text je alfou i omegou všeho a hudba ho jen podbarvuje. Skladby v hudební nevzrušivosti často splývají a zatímco u textů s poetickým vyzněním ještě mohou fungovat, závažnějším existenciálním a historickým tématům prokazuje hudební složka medvědí službu.
Nejčastěji tak u poslechu vyvstává ono otřepané rčení o dobrém úmyslu, který ale nestačí. U písně Sudety nelze nevzpomenout na mnohem působivější zpracování tématu písničkářem Petrem Linhartem a mnohem lépe než mrazivé historické ohlédnutí Böhmen und Mähren (která by klidně mohla být potomkem někdejšího silného Litvínova) nakonec vyznívá například eroticky laděná Setkání v neznámém těle.
Ne špatné, jen nedotažené Autor si zkrátka u novinky neuhlídal odstup, písničkám by prospěl pohled zvenčí a lze si jen představovat, co by s materiálem udělal schopný producent a pestřejší aranžmá typu toho, které obstaral na někdejších Veitových deskách multiinstrumentalista Emil Pospíšil. Album si písničkář opět vydal sám v duchu „Do It Yourself“ principu - i to celkem jasně prozrazuje jeho vztah a nechuť k hudbě pojaté jako komerční zboží, která závisí na zájmu většinového posluchače. Intimní, nepopulárními tématy se zabývající nahrávka je jejím pravým opakem. Nakonec se tedy jedná jen o další krok na písničkářově cestě, která naštěstí stále není u konce.
HODNOCENÍ LN ** Jaroslav Hutka: Koncert v barvách Světlé vlastní náklad, 2009
