Jak přiznává sám Quentin Tarantino, jeho Hanebný pancharti jsou klukovskou fantazií o alternativním konci 2. světové války. Špičky třetí říše tu čelí hned dvojnásobnému pokusu o atentát. Americký režisér film natočil v Německu, mimo jiné ve slavných berlínských ateliérech Babelsberg. Do rolí nacistů obsadil Němce, Francouze hrají Francouzi, Angličany angličtí herci a tak dále. Co víc, všechny postavy mluví svým jazykem - a když ne, jde o příběhem vynucenou situaci, která má v ději svou funkci. Jaká je to úleva oproti standardním hollywoodským produkcím! Ty sice mohou být historicky věrnější, ale snahu o autenticitu v nich většinou kazí právě nepřípadná angličtina. Například nedávný Odpor sice záslužně připomíná málo známou epizodu o židovském odboji v Bělorusku, ale všechny hlavní role v něm hrají anglofonní hvězdy, hovořící anglicky s komickým pseudoruským přízvukem. Oproti tomu ruský velkofilm Admirál, odehrávající se během války rudých s bílými, sice historii překrucuje, ale české legionáře nechává nadávat, jak jim zobák narostl.
Hanebný pancharti jsou pouhá hříčka, ale Tarantinův lingvistický perfekcionismus nelze nepochválit. Že se nás necitlivé žonglování s jazyky netýká? V říjnu se do kin blíží film Kněžna Libuše, v němž titulní hrdinka deklamuje svou vizi o městě, jehož sláva hvězd se dotýká, v angličtině...
Čtěte „Šťavnatý ajntopf...“ na straně 8
