Co rozhoduje o úspěchu badatele: lokty, původ, hochštaplerství, či kvalita práce?
A v neposlední řadě: kdy a kdo povolává z pekel antisemitismus jako ideologickou šlichtu primitivních mas? Náměty na několik (stovek) studií, zdá se. Alespoň do jisté míry na tyto otázky, které by si mohli položit i čeští historici, odpovídá kniha Ignác Goldziher – vězeň z Budapešti s podtitulem „Život a dílo zakladatele islamologie“.
Sepsal ji arabista Ondřej Beránek.
Tedy krátce: Ignác Izák Jehuda Goldziher (1850–1921) neopustil víru židovských předků, jakkoli ji kriticky zkoumal.
I s islámem zacházel striktně jako vědec, nikoli propagandista. Což je zřejmé z jeho práce, nejen ve své době co do erudice výjimečné. Politické poryvy i jistá malost budapešťského vědeckého prostředí té doby ztěžovaly Goldziherovi nejen akademický život. Na jeho konci se Goldziher dočkal smutné podívané, totiž nástupu státního antisemitismu.
Ondřej Beránek: Ignác Goldziher – vězeň z Budapešti. Vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2010.
