Evropě jsme to během svého předsednictví Evropské unie neosladili. Teď nám svítá naděje, že jí to můžeme aspoň osolit. Evropští lékaři volají po zákonech a předpisech, které by omezily obsah soli v potravinách. Vzepřeme se?
Filmový král Já První v podání Jana Wericha se propracoval k poznání, že sůl je nad zlato a drahé kamení, poměrně klopotně. Dcera Maruška jej k tomuto odhalení dovedla laskavě a v duchu tradic Komenského „školy hrou“. Prostá žena z lidu, z níž se nakonec vyklube králova nastávající, sáhla po makarenkovském výchovném prostředku a vyťala vladaři pár facek. Lékaři zodpovědní za zdraví občanů Evropské unie jako kdyby se inspirovali právě v české pohádce. Podobně jako Já První plánují, že nás odnaučí solit. Evropské zákonodárce ponoukají, aby na nás ušili normy, které omezí obsah chloridu sodného čili kuchyňské soli v hotových jídlech, a vyhnali tak z našich talířů slanečky, balkánský sýr a další slané dobroty.
Do útoku proti soli vyzvala Evropská společnost pro kardiologii ústy svých mluvčích Franka Ruschitzky z curyšské univerzity a Giuseppe Mancii z univerzity v Miláně. Oba věhlasní kardiologové se odvolávají na studii amerických epidemiologů vedených Kirsten Bibbins-Domingovou z University of California v San Francisku. Ti provedli počítačovou simulaci efektů, jaké by přineslo omezení spotřeby kuchyňské soli obyvatelům USA. Pokud by Američané ve věku od 35 do 85 let snížili spotřebu soli o tři gramy na den, snížil by se ročně počet lidí stižených kardiovaskulárními chorobami o 60 000 až 120 000. Počet pacientů s infarktem myokardu by klesl o 32 000 až 66 000. Počet osob postižených mozkovou cévní příhodou by poklesl o 54 000 až 100 000.
Autoři studie zveřejněné prestižním lékařským časopisem New England Journal of Medicine (NEJM) odhadují, že snížení denní spotřeby soli o tři gramy by vylepšilo zdravotní stav Američanů stejně, jako kdyby zredukovali kouření na polovinu nebo shodili něco málo ze svých vydatných zásob tělního tuku (konkrétně kdyby obézní lidé redukovali svůj body mass index o pět procent). Úspory za ušetřenou sůl by asi nebyly velké. Americké zdravotnictví by ale při méně slané verzi jídelníčku obyvatel utratilo ročně o 10 až 20 miliard dolarů méně.
Studie udělala na lékaře sdružené v European Society of Cardiology (ESC) velký dojem. Frank Ruschitzka uvítal publikaci v NEJM jako „perfektní munici pro přesvědčení pacientů o přínosech omezené spotřeby soli a zároveň i pro Evropskou unii, která by měla urychleně přijmout právní normy pro omezení obsahu soli v hotových jídlech“.
Zdravotní doporučení ESC považuje za žádoucí stlačit spotřebu kuchyňské soli každého z nás pod pět gramů na den. V Evropě spotřeba soli sice silně kolísá, ale ani národy, které solí nejméně, zdravotnické doporučení ESC nesplňují.
Zemí s nejvyšší spotřebou soli (12 gramů na osobu a den) je Chorvatsko. Na druhé straně „slaného žebříčku“ se nachází Velká Británie s denní spotřebou 8,6 gramu soli na obyvatele.
Na naši omluvu budiž řečeno, že jsme v tom „slaném hříchu“ uvízli tak trochu nevinně, protože tři čtvrtiny veškeré soli sníme v jídlech, která nakoupíme hotová. Ke snídani si sice uvědoměle neosolíme doma připravený čaj nebo kávu, ale sůl stejně zkonzumujeme s nakoupeným rohlíkem, který nám posypal krystaly chloridu sodného zlotřilý pekař. Jaroslav Petr Autor je profesorem České zemědělské univerzity a pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby
lidovky.cz
Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
