Jsem rád, že tentokrát se nebudu muset rozčilovat nad nesmyslností kafemlejnku, ale mohu se věnovat tématu daleko zajímavějšímu. Mám na mysli opětovné spuštění největšího urychlovače na světě zvaného velký srážeč hadronů (anglicky Large Hadron Collider, odtud zkratka LHC) v Evropském středisku fyziky částic CERN u Ženevy.
Mám pochopení pro strach lidí ze všeho neznámého i pro nutkání sdělovacích prostředků využít tento strach pro lákavé titulky, jako například „V obřím urychlovači chystají simulaci velkého třesku. Pohltí to svět, varují kritici“, jenž se objevil ve středu na serveru Novinky.cz nad zprávou ČTK o znovuspuštění LHC. V doprovázející anketě na otázku „Obáváte se vzniku černé díry při experimentech v obřím urychlovači LHC?“ z téměř 36 tisíc respondentů odpovědělo kladně 53,3 procent.
Podle zprávy ČTK „Experimenty v LHC vyvolávají od prvního spuštění urychlovače v srpnu 2008 i obavy, někdy až apokalyptických rozměrů. Někteří skeptikové tvrdí, že srážky nejmenších částeček atomu vytvoří černou díru, která pohltí celou Zemi.“ Jako příklad takových obav zpráva uvádí, že „Jistá Němka se kvůli tomu dokonce obrátila na německý ústavní soud s požadavkem ukončit účast Německa na experimentech v LHC. Soud stížnost zamítl s poukazem na nedostatek důkazů.“
Nevím, kdo jsou ti „skeptikové“, ani zda tak nález německého ústavního soudu tak opravdu zněl, ale skutečnost je taková, že existují přesvědčivé důkazy, že tomu tak být nemůže. Energie, s nimiž se částice v urychlovači LHC srážejí, jsou totiž asi milionkrát nižší než ty, které by byly potřeba ke vzniku té nejlehčí černé díry, jež má hmotnost větší než zhruba jeden mikrogram.
Ale i kdyby se taková mikroskopická černá díra odněkud zčista jasna vzala, žádnou škodu by na Zemi nenapáchala, neboť by se „vypařila“ za dobu kratší než je nepředstavitelná miliontina miliardtiny miliardtiny miliardtiny miliardtiny vteřiny. Všechny černé díry totiž vyzařují různé částice mechanismem, který objevil Stephen Hawking, přičemž čím jsou lehčí, tím vyzařují rychleji.
Naopak masivní černé díry, jako je například ta ve středu naší galaxie v blízkosti souhvězdí Sagittarius A* a jež má hmotnost asi 4 milionů Sluncí, se vypaří až za ještě nepředstavitelnější miliardu miliardu miliardu miliardu miliardu miliardu miliardu let.
Podle zprávy ČTK i tvrzení v prakticky všech mediálních informacích o LHC má být v experimentech, které na něm budou probíhat, vytvořen stav hmoty podobný stavu vesmíru krátce po velkém třesku. „Každá ze srážek nejmenších částeček hmoty má vytvořit jakýsi ,malý velký třesk‘ “ čteme ve zprávě ČTK. Tak tomu ovšem není.
Především je třeba připomenout, že v počáteční fázi se budou v urychlovači LHC srážet pouze protony. Při těchto srážkách žádný stav hmoty blízký stavu vesmíru krátce po velkém třesku vzniknout nemůže. Teprve ve srážkách těžkých iontů, například jádra olova, k čemuž by mělo dojít koncem roku, se může na zlomek vteřiny vytvořit stav, který je blízký stavu vesmíru zhruba mikrosekundu po velkém třesku, ale zdaleka ne stejný.
Budou v něm chybět fotony, elektrony a pozitrony i neutrina, částice, které hrály ve skutečném velkém třesku pro další vývoj vesmíru klíčovou roli. Stvořit v pozemských podmínkách takový stav je jistě zajímavé, ale daleko důležitější je hledání nových jevů. K tomuto účelu se hodí srážky dvou protonů daleko více. Kromě toho i srážky samotných protonů mohou mít pro pochopení vzniku a vývoje vesmíru klíčový význam.
lidovky.cz
Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Jiří Chýla, fyzik
