Napsal jsem v blogu z 29. září, že důchodci utrácejí peníze za volně prodejné léky a potravinové doplňky a nemají pak dost peněz na doplatky na léky na předpis. Lidé podléhají vemlouvavé, často klamavé nebo vysloveně lživé reklamě. Přimlouval jsem se za lepší kontrolu této reklamy, jak to doporučují směrnice EU.
Některé reakce na tento můj blog mě vedou k položení otázky, zda by reklamě na volně prodejné léky neměla konkurovat reklama na léky na předpis, což není u nás povoleno, zatímco v USA ano.
Žijeme v psychologické atmosféře vytvořené nedůvěrou v ty, kdo jsou u moci, vzhledem k jejich korupčním aférám. Ukazuje se, že jim přisluhovali také vědečtí pracovníci, kteří podváděli při výzkumu globálního oteplování nebo genetickém klonování. I když ve srovnání s množstvím zkorumpovaných politiků jsou provinilí vědečtí pracovníci nepatrnou výjimkou mezi ostatními vědci, věda ztrácí v očích veřejnosti část důvěryhodnosti. Oficiální establishment medicíny, opírající se o vědu falšující výsledky své práce, aby vyhověla politice, rozhoduje o nás bez nás. Lékař neztrácí čas vysvětlováním, proč mám užívat inhibitor protonové pumpy, když mě to občas dráždí ke kašli a chraptím. Zato u omegamastných kyselin se sám iniciativně rozhodnu pro jejich koupi, protože mi reklama podrobně vysvětlí, proč Eskymáci nemají infarkty, ačkoliv nejedí moc zeleniny a ovoce a živí se hlavně tuky a masem.
Pro oficiální vědeckou medicínu jsem objekt, se kterým se manipuluje, a předkládá se mi k věření, že je mi ku prospěchu užívat po infarktu antihypertenzivum, když nemám vysoký krevní tlak.
Je to v rozporu s opětovně zjišťovanými výsledky průzkumů veřejného mínění, že ze všech povolaní si lidé váží nejvíc vědců a lékařů. Snad je to tím, že pokládám svou vlastní zkušenost s lékařem, u kterého jsem registrován, za něco, co se týká jen jeho a mne, a ne té celé komunity vědy. Můj lékař je přece povinen léčit mě za peníze, co jsem si celý život povinně platil na zdravotním pojištění. On, věčně ve spěchu, mi předepisuje něco, po čem mám sucho v ústech, zakazuje mi kouřit a pít. Moc se se mnou nebaví, nevysvětlí mi, co by se stalo, kdybych ty pilulky nebral, a nařizuje mně, abych chodil pěšky a nejezdil autem. Sám už má třetího peugeota, ne-li superba nebo mercedes.
Něco jiného je to u přírodního léčitele nebo i titulem MUDr. ozdobeného vyznavače nějakého směru léčitelství, které se neobtěžuje hledáním vědeckého důkazu, že je účinné – stačí přece ty tisíce děkovných dopisů, není-liž pravda. K takovému léčiteli se dostávám z vlastní iniciativy, byl mi doporučen. Cítím se tam jaksi protekčně, nadstandardně. Takový léčitel se mě vyptá na celý můj život, rodinu, děti, jaké jsem měl životní cíle a jak to pak ve skutečnosti dopadlo, jaké jídlo mi chutná a kam jezdím na dovolenou. Vysvětlí třeba i tajemství homeopatie, takže mi ani nevadí informace, že to pojišťovna neplatí. Už proto je to mimo všední, povinnou rutinu jakési úřední medicíny. Připadá mi pak přirozené, že za takovou terapii něco zaplatím.
Když mně to pomůže, podpořím dobrou pověst přírodního lékařství při setkání s každým známým. Když mi taková přírodní léčba nepomůže, budu o tom mlčet. Už proto, abych si neudělal ostudu, že jsem vyhodil peníze za víru v jakési pavědecké pověry. Zato když mi nepomůže antibiotikum, předepsané mým praktickým lékařem, budu to vyprávět každému, kdo je ochoten mě poslouchat.
Oldřich Vinař, psychiatr
lidovky.cz
Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
