Omezení imunity chtějí všechny strany. Údajně
Zase to nevyšlo. Takovou smůlu může mít jen zákon o omezení imunity zákonodárců. Podle přehledu ČTK, který si nedělá nárok na úplnost, byl včerejší pokus dvanáctým marným od roku 1998.
Umělecký dojem i technické provedení byly na výši doby. Koalice i opozice udělaly vše, co bylo v jejich silách, aby zákon dovedly ke zdárnému ztroskotání ve třetím čtení. Koalici absentovali 33 poslanci, to pro jistotu, aby nebylo možné ústavní zákon prosadit, ostatně mizernou účast jistila i opozice – přítomno hlasování bylo 124 zákonodárců. I mentálně méně zdatným koaličním reprezentantům bylo jasné, že proti budou víc než tři přítomní. Proto se pokusili hlasování odložit na jindy, až bude koalice početně hojněji zastoupena. ČSSD však neponechala nic náhodě, hlasovala proti odložení. Omezení imunity sice podporuje, proti hlasovala s odůvodněním, že nebyl „nalezen široký politický konsenzus“. Jak pádné a přesvědčivé. Avšak aby občané nebyli smutní, přichystal jim Bohuslav Sobotka šidítko – již příští týden je jeho strana připravena podpořit nový návrh zákona omezující imunitu, ovšem za předpokladu, že v něm budou zahrnuty opoziční připomínky. Zní to natolik slibně, že tušíme předem, jak to asi dopadne. Poctivě řečeno, nejupřímněji se své role chopili komunisti, po léta největší obhájci svobody slova. Pavel Kováčik jako ilustrace argumentační úrovně postačí: „Například při veřejném vystoupení mimo tuto sněmovnu musím mít nějakou jistotu, že nebudu vláčen po soudech za neškodný výrok typu:,vládne nám vláda lumpů‘.“
Je s podivem, že naše etablované politické strany nechápou, kde se bere podpora rychlokvašených stran. V nich občané hledají naději, s těmi tradičními mají totiž v lecčems jistotu.
