Prezident Václav Klaus obsazuje centrální banku opravdu svobodně a bez zábran. Svou výsadní ústavní pravomoc využívá naplno. Hradní svoboda bez hranic má ale smíšené výsledky. Jak byl nový guvernér Miroslav Singer velmi dobrou volbou, je nový člen bankovní rady Kamil Janáček volbou velmi spornou.
Prezident v nedělním televizním rozhovoru zdůraznil, že míříme do časů, kdy se na nás ze všech stran od Washingtonu po Brusel budou valit tlaky na zesílení regulace a státních zásahů. Do centrální banky by prý proto měl nastoupit ostřílený bankéř, schopný jim důrazně čelit. Kamil Janáček je bezpochyby zasloužilý bankéř. Od poloviny 90. let hlavní ekonom Komerční banky. Patřil ještě na přelomu tisíciletí k těm, kdo udávali tón veřejné debaty o ekonomice. Jenže od té doby se hodně změnilo. Světová ekonomika prochází přelomovým a formativním obdobím. A Kamil Janáček? Mlčí.
Slyšeli jste snad od něj za poslední roky zajímavý názor k americkým hypotékám, selhání investičních bankéřů, všem těm novým finančním derivátům, krizi státních dluhů, krachujícímu Řecku, stahujícímu se Německu, euru nebo bankovním daním? V oficiálních mediálních vystoupeních v databázi Newton nic takového neobjevíte.
Časově vytížený, a jen tak mimochodem o dva roky starší prezident, se ke všemu pravidelně vyjadřuje, zatímco pan Janáček si užívá své ceremoniální pozice a jako host obchází konference. Ta pasivita je silnější než všechna další pro a proti a nedává se vydávat za uměřenost ani zdrženlivost.
Možné je vše. Proměna zasloužilého bankéře v energického antiregulačního jestřába ale nevypadá pravděpodobně.
