Skoro bych řekla, že Václav Klaus nemá zapotřebí se navážet do ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, o kterém na stránkách Lidovek řekl, že mu moc nedůvěřuje, protože je „svým dosavadním životem a desítiletým trvalým se pohybováním po Evropě trochu na jiné straně barikády“. Jenže když to udělal, zřejmě si myslí, že to zapotřebí má. Jakou „jinou strany barikády“ má pan prezident na mysli, vyplývá ze souvislostí. Je to ohraná písnička: Karel Schwarzenberg pohlíží na Evropskou unii a na Benešovy dekrety jinak než Václav Klaus.
Napadají mne v tomto směru různé otázky. Například: proč tedy vládu se Schwarzenbergem v křesle ministra zahraničí jmenoval, když mu nedůvěřuje? Důležitější je ale jiná: ono je na „trvalém pohybování se po Evropě“ něco špatného? Já si naopak myslela, že špatné byly zadrátované hranice, které nám v takovém pohybování se bránily, a režim, který je zadrátoval.
Magor rád říkával, že mudrc nemusí vyjít ze svého domu, aby poznal svět, a řada mých přátel i já jsme předpokládali, že se nám nejspíš nepodaří vytáhnout z české kotliny paty, dokud budou u moci komunisté. Pokud šlo o mne, byla jsem s tím smířená a Magorova maxima mi docela vyhovovala. Pak se ovšem poměry změnily a musím konstatovat, že nejsem takový mudrc, abych opravdu poznala něco, co jsem v životě neviděla. Člověk se mohl ledacos dočíst (zvlášť pokud uměl jazyky a podařilo se mu dostat se ke knihám, které se v Československu neprodávaly), mohl leccos vidět ve filmu, ale přece jen to nebylo ono. Když o tehdejší době přemýšlím, radši bych byla cestovala, než si svět jen představovala. Určitě bych věděla víc. Ostatně v tom nejsem nijak originální, statisíce lidí stály fronty na devizový příslib, aby se podívali do zahraničí. A stříhání ostnatých drátů na hranicích mělo, pokud si vzpomínám, vřelý a nadšený ohlas.
Pokud jde o nedotknutelnost Benešových dekretů, pokládám ji za jeden z nejohavnějších předsudků, jakými značná část české společnosti trpí. A jako každý předsudek, je i tento opředen mýty. Nevzpomínám si, že by zrušení Benešova dekretu o zestátnění filmu na samém začátku devadesátých let bylo vyvolalo ve veřejnosti nějaké vzrušení. A není mi známo, že by evropský soud přiřkl někomu z vyhnaných Němců nazpět majetek, o který ho československý stát připravil. Ale mýty a předsudky žijí vlastním životem a existují politici, kteří na nich rádi nasbírají nějaké ty body. Myslím, že je to populismus nejhrubšího zrna, a opakuji, že to podle mého názoru nemá český prezident zapotřebí.
Ale abych se taky dostala k něčemu pozitivnějšímu: mé oblíbené kino Aero na Žižkově dnes zahajuje festival Maďarský film proti totalitě. Maďarské filmy s politickými náměty jsou skvělé, připomenu jen Mefista, který byl po celém sovětském bloku skutečným hitem, a kdo ho před těmi desítkami let viděl, jistě na něj nezapomněl. Pro pochopení minulosti těžko najít něco lepšího než román nebo film. Já se tedy do Aera na něco rozhodně půjdu podívat a vám to taky doporučuju.
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
