Na podzim loňského roku zažila Barma nejmasovější protesty proti vojenské diktatuře za poslední desetiletí. Při demonstracích, které vedli především buddhističtí mniši, žili lidé nadějí na uvolnění politických poměrů a světová média protesty označila za šafránovou revoluci. Vládnoucí vojenská junta však žádnou diskusi o možných změnách nepřipustila a protesty brutálně potlačila. Následovalo hromadné zatýkání organizátorů protestů. Naději vystřídaly obavy.
Od listopadu do ledna zdokumentovala organizace Amnesty International takřka sto případů nově zadržených, a to i přesto, že předseda vlády Thein Sein tvrdil, že zatýkání dávno ustalo. V barmských žalářích je tak v současnosti uvězněno nejméně 1850 politických vězňů a tamní režim si nadále drží reputaci jedné z nejbrutálnějších vojenských diktatur světa.
Jako Fénix z popela Represe se podepsaly i na těch, kteří uvězněni nebyli. Jeden z předních členů opoziční Skupiny studentů generace 88 si v obavách před zatčením vyholil hlavu a při tajných setkáních s novináři používá přezdívku Fénix. „Mrzí mě jedno – minule nás na tomto setkání bylo o jednoho víc,“ začal povídání Fénix v narážce na případ známého studentského vůdce Min Ko Naina, který byl na počátku demonstrací zatčen a je dodnes ve vazbě. Stejně jako další vůdci skupiny, kterou založili bývalí účastníci masových demonstrací z roku 1988.
„Snažíme se pokračovat dál, distribuujeme letáky, vyzýváme lidi, aby bojkotovali výrobky firem, které vlastní generálové,“ popisuje Fénix, který se po zatčení svých spolupracovníků stal vůdcem skupiny. Je ale vidět, že po loňských událostech stojí vše větší úsilí než dříve. Fakt, že barmská vojenská vláda – i přes značné mezinárodní protesty – v podstatě bez problémů potlačila demonstrace, způsobil mezi odpůrci režimu všeobecnou depresi. Pokračující zatýkání navíc udržuje lidi ve strachu. Řada aktivistů, kteří se ocitli na seznamu hledaných, se musí skrývat. A v Barmě, kde se prakticky celý život odehrává na ulici, to není zrovna jednoduché. Homo Homini barmským aktivistkám To je i případ Phyu Phyu Thin, členky Národní ligy pro demokracii, jež se zastává lidí nakažených virem HIV. Loni v květnu byla za tyto aktivity na měsíc zatčena. „Strážní věděli, že se starám o nemocné, a tak se ke mně chovali docela dobře. Ale slyšela jsem, že po mém propuštění byli za trest přemístěni do jiné věznice,“ řekla Phyu Phyu Thin autorce tohoto článku loni v létě. V září zorganizovala několik protestních pochodů. Během zatýkání, které následovalo, se jí podařilo uniknout a nyní se skrývá.
Také Nilar Thein, další členka Skupiny studentů generace 88, je na seznamu hledaných. Prostředí barmských věznic přitom dobře zná, ve vězení strávila více než sedm let života. Nyní je její situace odlišná. Jednak policie v srpnu zatkla jejího manžela Kyaw Min Yu, a navíc se musí strachovat o osud jejich několikaměsíční dcery, o kterou se nyní starají prarodiče.
Méně štěstí měla Su Su Nway, která kritizovala vládu za využívání nucené práce a zorganizovala několik protivládních pochodů. Loni 13. listopadu byla přistižena, jak věší protivládní plakáty poblíž hotelu, kde pobýval při návštěvě Barmy zpravodaj OSN Sergio Paulo Pinheiro. Byla zatčena, a aniž by jí sdělili obvinění, uvězněna. Všem třem uvedeným statečným ženám udělí letos společnost Člověk v tísni na zahájení filmového festivalu Jeden svět cenu Homo Homini za příspěvek k prosazování lidských práv v Barmě. Festival také promítne film Modlitba za mír o situaci v barmském pohraničí.
Ani nejbližší budoucnost Barmy není zrovna pozitivní. Na počátku února vojenská junta sice prohlásila, že v květnu uspořádá referendum o nové ústavě a v roce 2010 vyhlásí volby. Ale vzhledem k tomu, že návrh ústavy přiděluje automaticky čtvrtinu křesel v parlamentu vojenským činitelům a umožňuje armádě vetovat parlamentní rozhodnutí, nezdá se, že by tento krok mohl diktaturu ohrozit.
OSN a zahraniční vlády sice oznámení uvítaly jako krok vpřed na barmské cestě k demokracii, aktivisté však slibům nevěří. Skupina studentů generace 88 vyzvala Barmánce, aby v referendu ústavu odmítli, neboť nebyla konzultována s opozicí. Navíc i přes proklamovanou demokratizaci stále pokračují perzekuce a noční zatýkání. Také držitelka Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij nedávno vyjádřila zklamání nad neochotou vlády zahájit skutečný dialog s opozicí a z domácího vězení po spolupracovnících vzkázala: „Připravte se na nejhorší.“
O autorovi| MARIE PEŘINOVÁ, autorka je vedoucí barmských projektů společnosti Člověk v tísni
