Mýty starých Islanďanů, Eddy čili prabáby, zachytil ve 13. století praotec všech vypravěčů moderní doby, Snorri Sturluson. Život muže, který dodnes ovlivňuje přinejmenším evropské spisovatele, by sám stál za výpravnou ságu.
Sturluson znal nazpaměť tisíce veršů od desítek básníků, je autorem básnické příručky, která byla čtena a opisována po několik staletí. Žil v časech, kdy Seveřané přijali bílého Krista, ale ještě se drželi svých starých bohů.
Lze si představit, že Sturluson byl nejšťastnější u domácího krbu s rohem plným medoviny a s hlavou plnou veršů. Protože byl mužem své divoké doby, která ho vybavila i ostrým mečem a pádnou pěstí, stal se náčelníkem kraje a soudcem altingu. Nutně se tedy musel zaplést do všemožných bitek a sporů a jeho nepřítelem se stal i mocný norský král. A tak život prvního mezi skaldy skončil ve sklepě jeho vlastního domu, kde ho norské přepadové komando sťalo mečem. Jeho dílo ho ovšem katapultovalo do literární nesmrtelnosti.
V českém prostředí na tom má zásluhu nordistka Helena Kadečková, která Eddy přeložila a převyprávěla. Pod názvem Soumrak bohů je právě vydalo nakladatelství Aurora.
