Český velvyslanec na Ukrajině Jaroslav Bašta se koncem minulého týdne stal kvůli již zrušenému systému vydávání víz na konzulátu ve Lvově terčem útoku ukrajinských médií a echo kyjevské kanonády zaznělo také v Česku. Na internetu jsme se mohli kupříkladu dozvědět, že se kolem něj „pohybují podezřelí lidé“, a měl by proto v diplomacii skončit.
Kyjevské tvrzení, že se ambasador ocitl „v centru korupčního skandálu“, je sice neopodstatněné, ale má alespoň svou ukrajinskou logiku. O to tristnější je způsob, jakým se o „kauze“ referuje v Česku. Pozornosti totiž zcela unikají ti lidé, kteří podnikání s vízy, kvůli němuž je nyní napadán Bašta, úředně posvětili. Z logiky věci přitom vyplývá, že tato odpovědnost spočívala na vyšších úřednících českého ministerstva zahraničí. Ti však zůstávají, jak je u nás zvykem, v bezpečí naprosté anonymity.
Pozornost si zaslouží i metoda, jíž se na Ukrajině mele střelný prach a rozněcuje podivuhodně dlouhá zápalná šňůra. První pochybnosti o vízovém systému ve Lvově se v českých médiích objevily již před rokem. Tehdy vyšlo najevo, že Jihomoravská provozní, a. s., vybírá za „služby“ (jichž museli žadatelé povinně využít) do vlastní kasy přes tři sta korun na hlavu. V čele firmy navíc stál kontroverzní podnikatel Vlastimil Valenta.
Bez větší pozornosti pak letos na jaře došlo k zásadním změnám z české strany. Do Lvova byl vyslán nový konzul a Ukrajinci se objednávají bezplatně - telefonicky nebo po internetu.
Mezitím se ovšem zformovala skupina 161 ukrajinských občanů, kteří žalují český stát o odškodnění za částky, které zaplatili Jihomoravské provozní. Jejich případu se počátkem září věnovala Česká televize a následně propukla mediální aféra na Ukrajině. Několikadenní fronty Dobrých důvodů, proč české ministerstvo vymýšlelo nový systém udělování víz, byla řada. Jedním z nich byly až několikadenní fronty žadatelů před úřadem a - aniž se o tom veřejně mluvilo - nejspíše i podobné problémy, jaké měly i ostatní ambasády. Když před čtyřmi lety propukl skandál s německými vízy, mluvil tehdejší německý velvyslanec o tom, že na těchto kšeftech se podílejí ukrajinské i německé zločinecké struktury. Berlín následně využil tak zvaný „outsourcing“. Najatá firma VFS Global sice také vybírá od Ukrajinců poplatky, ovšem třikrát nižší, než požadovala Valentova firma. VFS Global využívají i jiné ambasády na Ukrajině a ve světě (z českých úřadů s ní spolupracuje zatím pouze konzulát v Ruské federaci).
Pokud tedy mluvčí českého ministerstva zahraničí Zuzana Opletalová loni mluvila o „ve světě běžném outsourcingu“, měla částečně pravdu. Mnohem podstatnější by ovšem bylo, pokud by již tehdy vysvětlila, proč sice „byly zmapovány i možnosti jiných firem“, ale úředníci nakonec vybrali Jihomoravskou provozní, a. s., a nikoliv například již zavedenou VFS Global. V tomto bodu mlží i Bašta. Ještě před rokem tvrdil, že pokud by věděl o podílu svého známého ve vedení firmy, smlouvu s ní by nedoporučil. Když teď prohlašuje, že „já jsem neměl s provozem... lvovského konzulátu nikdy nic společného“, evidentně si protiřečí. Tím spíš, že dohled nad konzulárními úřady je pochopitelně v gesci velvyslance.
Na druhou stranu je nepřípustné, že ukrajinskou zápalnou šňůru pomáhal rozněcovat i „anonymní zdroj“ z českého ministerstva, který měl novinářům z ukrajinského serveru Korrespondent tvrdit, že úloha Bašty je sice „nejasná“, ale jeho pochybení spočívá v tom, že „nedocenil situaci“. Situaci zato dobře vyhodnotili ti lidé, kteří dosáhli toho, že se dnes na Ukrajině píše o „svinském vztahu“ k Ukrajincům a tamní poslanci požadují „adekvátní reakci“. S gustem připomínají, že Kyjev jednostranně zrušil víza pro Čechy a odpovědí se staly další obstrukce pro ukrajinské žadatele o vstup do ČR. Expert kyjevské Diplomatické akademie Alexandr Palij v této souvislosti vyzval, aby „Ukrajina vstoupila do informačního prostoru Česka a my jsme tak získali mocný nástroj vlivu“. Což se, jak se zdá, začíná dařit. A to i za přispění českého ministerského úřadu, který nejenže není ochoten vysvětlit, kdo konkrétně odsouhlasil výhodné podmínky pro ad hoc vzniklou firmu, ale navíc i „znejasňuje“ činnost vlastního velvyslance.
Za tohoto stavu věcí mají důvod k úsměvu především „kriminální struktury“, o nichž svého času mluvil německý ambasador Ditmar Studemann. Ostatně - kdopak asi zformoval oddíl 161 Ukrajinců nespokojených s třísetkorunovým poplatkem českým „zlodějům“, když jiní jejich spoluobčané bez váhání novinářům připouštějí, že se jim vyplatilo dávat i tisíc eur za „vízové“ služby svým vlastním lidem?
***
Za tohoto stavu věcí mají důvod k úsměvu hlavně „kriminální struktury“, o nichž mluvil velvyslanec SRN Studemann
O autorovi| PAVEL MÁŠA, Autor je bývalý velvyslanec České republiky na Ukrajině novinář
