De mortuis nil nisi bene. Ale co když zemře živoucí symbol, tak jako tento týden Tomáš Baťa junior? Pět chvalozpěvy nestačí, je třeba se podívat na to, co je za individuálním životem.
Baťa je v prvé řadě symbol fenomenálního úspěchu. Tomáš Baťa, jeho nevlastní mladší bratr Jan Antonín Baťa a Tomáš Baťa jr. dokázali to, co žádní jiní Češi před nimi ani po nich: vybudovat a udržet globální firmu. Dnes, když se radujeme z toho, že si nějaký Ind nebo Korejec u nás koupí tu či onu dýchavičnou fabriku, vypadají vzpomínky na doby, kdy Baťa zakládal továrny od Senegalu po Indii, jako mýty zlatého věku.
Podnikatelský úspěch Baťů nemá v naší zemi obdoby: navíc dokázal přežít vekou krizi, nacistickou okupaci, národněfrontovní diktaturu i komunistickou totalitu. Kde najít lepší doklad, že firma může být pevnější a trvalejší formou organizace než stát?
Baťa je také symbolem moderní doby, moderního životního stylu. Neodmyslitelně patří k image první republiky, která znamenala přelom v životě generací. Z chudých venkovanů se stávali sebevědomí obyvatelé měst, sebejistá střední třída. Baťův Zlín je extrémním příkladem této proměny, která snad s výjimkou Podkarpatské Rusi a některých částí Slovenska zasáhla celý stát. Z ospalého městyse v podhůří Beskyd se během necelých dvou desetiletí stalo město velkoryse vybudované podle nejmodernějších urbanistických plánů, pyšnící se avantgardními konstruktivistickými budovami od nejpokrokovějších architektů.
Každá modernizace má však svou odvrácenou stránku. Baťovy manažerské metody a firemní kultura, řečeno dnešním jazykem, silně připomínají totalitní či sektářské přístupy. V čele firmy tak jako sekty stojí charizmatická osobnost zakladatele, chrlí nápady, vydává příkazy, s podřízenými nediskutuje - ani s pilotem o počasí, což se jim oběma stane osudným. Na druhé straně plně oddaní, nesvéprávní a zcela ovládaní věřící. Baťa ovládá své pracovníky i za branami továren. Organizuje jejich volný čas, určuje, co mají jíst a pít a co nosit na sobě, nakupovat mohou v jeho prodejnách a spořit v jeho fondech. Odbory jsou zakázány, dělníci mohou bydlet v miniaturních domečcích budovaných záměrně tak, aby poskytovaly co nejméně soukromí.
Zakládání továren v zahraničí se podobá misiím. Nejprve jsou vyslány průzkumníci a nakonec je vybudována replika Zlína pojmenovaná podle vůdce (Bataville ve Francii, Batawa v Kanadě, Batanagar v Indii, Bataguassu v Brazílii...). Firma buduje vlastní školský systém, který zdůrazňuje disciplínu, vytrvalost, houževnatost. Ti, kteří se nejlépe přizpůsobí drilu a projeví další talenty, postupují do výběrových učilišť. Henry Ford východní Evropy, jak byl Baťa nazýván, nabízí chudým klukům a holkám splnění amerického snu. Nic ale není zadarmo.
Polský reportér Mariusz Szczygien věnuje ve svém Gottlandu Baťovi velkou reportáž, psanou se sympatickým nadhledem. Asi nebude prvním, kdo si při pohledu na kancelář Jana Antonína Bati ve výtahu zlínského mrakodrapu vzpomněl na Orwella. Nemá baťovské budovatelské nadšení spojené s totálním podřízením jedné vůli něco společného s tím, co později - mnohem méně úspěšně - zkoušeli komunisté?
Baťa také symbolizuje něco neobyčejně tísnivého, ekonomickou racionalitu, která ztratila zábrany. Radostný pracovník u pásu - to je skutečný horor moderní doby.
***
Baťa je také symbolem něčeho neobyčejně tísnivého, ekonomické racionality, která ztratila zábrany
O autorovi| Petr Zídek, redaktor Orientace
