PRAHA Stříbrný muž z poslední olympiády i mistrovství světa Lukáš Bauer si o víkendu dojel na domácím šampionátu na kolečkových lyžích až pro deváté místo.
O den později si naopak pro tuzemský titul v běhu do vrchu doběhl na Ještědu jako srnka a zbytek startovního pole víceméně zostudil.
„Mně to prostě na kolečkových lyžích nikdy moc extra nešlo,“ připustil předloňský vítěz Světového poháru v běhu na lyžích. „I když to možná bude v souvislosti s loňským titulem znít trochu hloupě... Ono totiž dost záleží také na tom, na jakých lyžích člověk jede. V minulém týdnu jsem třeba kluky z nároďáku na soustředění v Ramsau víceméně drtil, ale tady jsem závodil na docela jiných lyžích.“
Bauer ví, že někteří soupeři si lyže upravovali kupříkladu keramickými ložisky, zatímco on technickou stránku věci vůbec neřešil.
„Prostě jsem vzal nějaké lyže, které tam ležely, a jel jsem,“ baví se zpětně. „Ale faktem je, že když jsem na prvním kilometru slyšel hlášení, že na nejlepšího ztrácím 20 vteřin, tak jsem byl docela slušně vytočenej...“
Bauer přitom zdůraznil, že se ani trochu nešetřil, i tepově na tom byl jako v čase největšího zatížení. Jen ta proklatá ložiska se u lyží netočila, jak by měla.
Rusko? Asi systém na doping „Ale co, druhý den jsem zase naprosto suše vyhrál běh na Ještěd,“ mávl rukou nad nevydařeným šampionátem na kolečkových lyžích. „Já zkrátka vždycky potřebuju nějak přežít léto. Až s prvním sněhem přichází můj čas,“ směje se.
Bauer zároveň přiznává, že se na kolečkových lyžích hlídá poněkud obezřetněji než při krkolomných sjezdech na sněhu.
„Při jízdě z kopce do toho určitě nejdu po hlavě jako někdy v zimě,“ kýve hlavou. „Naštěstí jsem na kolečkových lyžích zatím upadl snad jen třikrát, a to ještě ve stoupání...“
Jeden z nejlepších světových lyžařů si na sklonku léta pochvaluje, jak jeho zdraví prospěla operace nosní přepážky, a s překvapením přijal informaci, že Rus Jevgenij Dementěv uvízl v dopingové síti. Stejně jako někdejší konkurentka Neumannové Čepalovová.
„Před pár dny jsem se na počítači díval na stránky Mezinárodní lyžařské federace a pořád jsem spekuloval, proč je u nich uvedená červená karta. Když se o žádném dopingu nikde nemluvilo. Možná si o mně někdo bude říkat, že jsem naivní, ale mě tahle zvěst v souvislosti s Dementěvem doopravdy překvapila. Měl jsem ho totiž za slušnějšího kluka, s kterým se dalo docela dobře bavit. A když to teď řeknu otevřeně, tak si myslím, že v Rusku musí na doping existovat nějaký systém. Jen si vemte, kolik jen za posledních pár let nachytali lyžařů, atletů, biatlonistů. Fakt jsou asi blbý...“
Mimochodem i Bauer musí dodržovat antidopingová pravidla hry a hlásit, kde bude každý den trávit. „Při nedávné dovolené na Zakynthosu mně ale dali komisaři pokoj,“ pochvaluje si.
