Bavorská CSU mění svůj dosavadní postoj vůči České republice. Strana přijala zajímavý dokument s tezemi, které mají zintenzivnit vztah s Čechy a orientovat na současná a společná témata. Až dosud CSU neměla víceméně žádný konkrétní návod, jak vycházet s českými sousedy. Tedy měla, ovšem zaměřený pouze na za prvé hospodářské a obchodní vztahy a za druhé na kontakty, které zprostředkovávali sudetští Němci a regionální politici strany. Krom toho bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber oficiální setkání s českými politiky podmiňoval splněním svých požadavků, zejména příslibu řešit otázky související s vysídlením Němců. Intenzitu a obsah sousedství pak nechával ryze na komunálních politicích v bavorských pohraničních okresech. Ti přitom museli řešit dilema odmítavého postoje Mnichova vůči oficiálním vazbám s Prahou na straně jedné a pragmatickou potřebou a chutí kooperovat a hledat se sousedy řešení palčivých strukturálních problémů na straně druhé.
Teď jim to ovšem nové vedení CSU v čele s Erwinem Huberem a nový ministerský předseda největší německé spolkové země Günther Beckstein značně usnadnili. „Dosud jsme usilovali především o zpracování minulosti. Dnes je zřejmé, že bychom měli klást důraz na stavění mostů do domovských zemí vyhnanců“, stojí ve strategickém dokumentu, který strana nedávno schválila. Chce toho dosáhnout zřízením „bavorského zastoupení v Praze“, které by dále rozšiřovalo hospodářské i jiné kontakty s ČR. CSU v dokumentu oceňuje aktivní přístup Günthera Becksteina, který svými návštěvami v Praze „viditelně vylepšil“ vztahy na všech úrovních.
Nadále sice CSU stojí za požadavky sudetských Němců, především za zrušením Benešových dekretů, z prohlášení ovšem vyplývá, že majetkové otázky dnes prakticky nehrají žádnou roli a požadavek jako takový je nereálný. Vyjadřují ovšem přání nadále podporovat „morální rehabilitaci“ sudetských Němců. To jim přímo ukládá hned několik dokumentů, v nichž se zavazují k všestranné podpoře vysídlených Němců. Kdo tedy čeká na to, že Bavorsko přestane být zastáncem politiky sudetských Němců, ten se tedy jen tak nedočká.
Jakkoli nechci právě schválené prohlášení přeceňovat, tak není možné nevidět nový kurz, který ve vztahu k Česku začalo duo HuberBeckstein uplatňovat. A je třeba to ocenit. Položme si otázku, v čem tkví tato změna politiky CSU vůči Praze. Vidím tyto tři hlavní důvody.
Za prvé: zatímco Edmund Stoiber pocházel z Horních Bavor, vyrůstali Huber a Beckstein a politicky se prosadili v bavorských okresech v blízkém pohraničí. Mimochodem to platí i o bavorské ministryni hospodářství Emilii Müllerové, která minulý týden navštívila Prahu. Ta pochází z Horní Falce. Do politiky CSU se tak prosadili politici z regionů, které mají přirozeně nejintenzivnější kontakty do Čech. Právě lokální politici z těchto oblastí prakticky celé poslední Stoiberovo volební období tlačili na Mnichov, aby s kontakty s Prahou něco dělal. Projevuje se tedy blízkost hranice, na níž je potřeba kooperovat něčím zcela nutným. Za druhé: působí „konkurence“ ze Saska. Konkrétně čilé kontakty s ministerským předsedou Georgem Milbradtem a jeho vládou. Saští politici přitom sehrávali významnou roli při zprostředkovávání hospodářských vazeb. Tato potřeba komunikace s politickými a zejména průmyslovými subjekty v České republice pak zcela jistě přiměla i zástupce bavorských firem k tomu, aby apelovali na své politiky, ať přehodnotí svou dosavadní politiku. Nástup Hubera a Becksteina byl k tomu dobrou příležitostí.
A za třetí: CSU byla poslední z velkých německých stran, která neměla kontakty do ČR. Nemíním teď kontakty partnerských obcí a starostů CSU, kterých je v pohraničí požehnaně, nýbrž vazby strany jako takové vůči partnerským subjektům v Česku. Naproti tomu již roky takovouto spolupráci s partnerskými stranami čile provozují zejména sociální demokraté a komunisté.
Uvidíme, jaké další kvantitativní i kvalitativní proměny se ve vztazích s Bavorskem dočkáme. Již nyní je ovšem jedno jisté: důležitá nebude (jen) minulost, nýbrž budoucnost. To je nyní na obou stranách hranice zřejmé.
O autorovi| Lukáš Novotný, politolog
