S informací přišel server Novinky.cz. Baxa vítá, že novináři prostudovali jeho rozsudky před rokem 1989. Neurčitě si vzpomínal na jeden takový případ mladistvého, ale detaily si nevybavoval. Sám zvažoval, že se do archivu vydá, prohlásil.
Za přípravu opuštění republiky hrozilo vězení až 2,5 roku, senát v čele s Baxou vyměřil čtyřměsíční trest s dvouletým podmíněným odkladem. „V odůvodnění rozsudku Baxa napsal, že v daném případě ještě postačí pouze pohrůžka trestem bez jeho vlastního výkonu,“ píše server.
Baxa uvedl, že emigranti tehdy běžně dostávali nepodmíněné tresty, on uložil podmíněný. „Dál jsem těžko jako soudce mohl jít. Neuložit trest, zprostit obžaloby - nebylo možné,“ řekl Baxa. Ani odůvodnění, které publikoval web, podle Baxy nevypovídá o tom, že by jako soudce používal vyhraněně politickou rétoriku.
Kvůli mediálnímu tlaku ohledně předlistopadového působení v justici se v polovině srpna vzdal nominace na ústavního soudce místopředseda pražského vrchního soudu Robert Fremr.
Ústav pro studium totalitních režimů na základě archivních spisů oznámil, že Fremr odsoudil v letech 1983 až 1985 za emigraci 172 lidí ve 124 samostatných případech. Média rozebírala také Fremrovo rozhodování v takzvané kauze Olšanské hřbitovy z roku 1988.
Trojici mladíků tehdy obžaloba vinila z více než stovky trestných činů, z nichž nejzávažnější bylo záškodnictví. Fremr připustil, že kauzu zmanipulovala komunistická tajná policie StB. Uvedl ale, že se to z jejích svazků dozvěděl teprve nedávno.
Baxa v rozhovoru 10. srpna uvedl, že veřejná debata o fungování předlistopadové justice je cenná, ale přichází pozdě. V 90. letech se měla s vlastní minulostí důsledněji vypořádat sama justice. Baxa také varoval před černobílým viděním minulosti, které považuje za nespravedlivé. V trestní justici před rokem 1989 Baxa soudil mladistvé a obecnou kriminalitu.
„Jsem rád, že archiv byl prozkoumán a že to je jediný případ, který jsem soudil a který měl tuto povahu,“ uvedl v reakci na zjištění serveru. Připomněl, že rozsudek padl v okamžiku, kdy jeho působení v justici bylo na úplném počátku. Zhruba ve stejné době zprostil obžaloby disidenty Heřmana Chromého a Vladimíra Líbala, obviněné z výtržnictví a pobuřování.
Za nedovolené opuštění republiky bylo odsouzeno přes 110 000 lidí, což z nich podle Ústavu pro studium totalitních režimů činí nejvíce pronásledovanou skupinu obyvatel v komunistickém Československu.
