„Šest týdnů tady pracuji v hotelu a pak jedu na deset dní za manželkou domů, do Káhiry,“ říká devětadvacetiletý pokojský Júsuf. „O moc více než v hlavním městě si tu nevydělám. Jenže se tu žije daleko levněji, v zaměstnanecké ubytovně přespávám zadarmo, také stravování máme režijní. Navíc podívejte na tu krásu kolem,“ opisuje Júsuf rukou oblouk od smaragdové mořské zátoky po rudé hory na západním obzoru.
Podobné příběhy mohou vyprávět tisíce zdejších zaměstnanců turistického průmyslu. Lidé z Káhiry a egyptského vnitrozemí totiž lukrativní odvětví na Sinaji zcela ovládli - ať už coby špičkoví manažeři, kuchaři nebo zaměstnanci prádelen.
Beduíni na Sinaji žili dávno předtím, než se tu káhirští projektanti a západní hotelové řetězce rozhodli vybudovat „Egyptskou riviéru“. Nyní lemují východní pobřeží poloostrova stovky rekreačních komplexů. Nejen ty výborně fungující, ale i ohyzdné betonové kostry nedostavěných nebo opuštěných hotelů vydaných napospas pouštnímu klimatu a vandalům. A beduínům je tu vyhrazena většinou jen jediná role: jsou najímáni jako průvodci velbloudů pro výlety v poušti.
„Egyptská vláda se nesnaží integrovat obyvatele Sinaje, zohledňovat jejich potřeby a mobilizovat jejich aktivní zapojení do vzkvétajícího turistického odvětví,“ varuje bruselský institut International Crisis Group (ICG). „Úřady naopak v oblasti usazují imigranty z údolí Nilu a systematicky je upřednostňují, ať už v oblasti zaměstnávání, nebo bytové politiky,“ uvádí ICG s tím, že beduíni přitom za rozvoj cestovního ruchu na Sinaji často zaplatili odebráním pozemků a přístupu k vodě a pastvinám.
Skrytá hrozba?
Pokud se v dnešním Egyptě o sinajských beduínech mluví, pak ve zcela odlišné souvislosti: kvůli jejich podílu na teroristických útocích a pomoci při pašování zbraní do sousedního palestinského pásma Gazy. Po teroru v egyptském letovisku Šarm aš-Šajch v létě 2005, při němž zahynulo devadesát lidí, zatkly egyptské bezpečnostní složky tisíce beduínů. Ti poté strávili za mřížemi bez obvinění, soudu a většinou i usvědčujících důkazů několik let. Podle ochránců lidských práv jde o svévoli, která původní sinajské obyvatele spíše podněcuje k extremismu, než aby je pomohla pacifikovat.
Před několika týdny se objevily informace o nových hrozbách. Podle egyptského a izraelského tisku prý teroristé chystali masivní útoky proti izraelským turistům na Sinaji. V pozadí akce mělo stát libanonské hnutí Hizballáh, které však informace striktně popřelo.
Ať už tomu bylo jakkoliv, ve vyprahlých údolích v sinajských horách přibylo policejních stanovišť a beztak všudypřítomných tajných agentů i zátahů a kontrol. Turisté se mohou cítit ještě bezpečněji. Desetitisícům beduínů se ale životní prostor opět o něco zúžil.
O autorovi| Eva Turečková spolupracovnice LN na Blízkém východě
