PRAHA V Itálii mu dodnes říkají Stachanovec nebo Robot d’acciaio, tedy ocelový robot. Jako by i v sedmatřiceti měl stále dvoje plíce.
Vždyť ještě loni stihl po hřišti za jeden zápas naběhat kolem jedenácti kilometrů. Z výzvy, před kterou teď stojí, má však respekt i on.
Bývalý kapitán fotbalové reprezentace a legenda italského Juventusu Pavel Nedvěd se dnes v poledne postaví na start Pražského půlmaratonu, kde ho čeká trať dlouhá přesně 21 097 metrů.
Je to senzace, vždyť jeden ze dvou držitelů Zlatého míče v Česku bude jednoznačně nejslavnějším účastníkem dnešního závodu.
„Mám jediný cíl. Přežít,“ říká Nedvěd. „Tohle je úplně jiný sport něž fotbal a mám k němu respekt.“
Od loňského května, kdy pověsil kopačky na hřebík, fanoušci dokola spekulují, co bude dělat. Vrátí se na hřiště? Bude trénovat?
Ale kdeže, jeho první vážnější sportovní „angažmá“ od konce kariéry má docela jinou podobu. „Chci si zkusit, jaké to je uběhnout naráz 21 kilometrů,“ plánuje.
Strach má z dlažebních kostek Jak se ze slavného fotbalisty stane maratonec? „Běhám pro radost, není to moje práce. Je to můj koníček a chtěl bych, abych přilákal co nejvíce lidí,“ říká Nedvěd.
Ještě loni byl jedním z nejlépe vydělávajících sportovců v Česku. Mohl si dát nohy na stůl a pár let nic nedělat, ale to by Nedvěd nevydržel. Vždyť o maratonu mluvil už den po svém posledním utkání.
„Určitý čas se teď budu věnovat běhání, ale pak chci dělat zase něco jiného,“ přemýšlí Nedvěd.
Doma v Turíně chodí běhat často. Rezidenční čtvrť La Mandria je vlastně jedním velkým parkem, který je k tréninku ideální.
„Chodí tam trénovat i italští profíci, co běhají maratony, takže jsem něco odkoukal,“ směje se Nedvěd. „Ale také jsem byl běhat s pánem, kterému je 69 let, a měl jsem co dělat, abych mu stačil.“
Cvičně si už půlmaratonskou vzdálenost zaběhl, ale ostrý závod dnes zažije poprvé. „Počítám s tím, že dostanu na zadek od hodně lidí. Ale to se nedá nic dělat,“ culí se.
Když vedle něj slavný český ultramaratonec Miloš Škorpil vyprávěl, jak před osmi lety běžel 76 hodin z Hodonína do Aše, jen s úsměvem kroutil hlavou.
„Není to sranda. Tyhle dlouhé vzdálenosti pro fotbalisty vůbec nejsou, teď už se třeba vůbec netrénují. Bude to hodně náročné,“ tvrdí.
Ti nejlepší dokážou zaběhnout půlmaraton za hodinu, Nedvěd by se rád vešel do dvou hodin.
„Nechci se zabít, takže hodina a půl pro mě není reálná. A když na mě přijde krize, můžu mít problém i s dvěma hodinami,“ uvažuje.
Větší strach než z vražedné vzdálenosti má ale z tvrdého povrchu. Konkrétně dlažebních kostek v pražských ulicích. „Největší starost mám, co na to řeknou moje kolena,“ říká ustaraně Nedvěd.
Konec konců pozorně ho dnes sledujte. Má to být totiž test, jestli se Nedvěd 9. května postaví na start i samotného maratonu.
„Nechci mít velké oči, na to se člověk musí speciálně připravovat. Uvidím, jak na tom budu,“ říká.
Kdo ví, třeba v běžeckých teniskách jednou překvapí tak jako kdysi na hřišti v kopačkách.
