Pražské zastupitelstvo ve čtvrtek zamítlo petici občanů za vypsání celostátního olympijského referenda. Praha tak nevyužila svého práva navrhnout parlamentu, aby o konání olympiády rozhodli všichni občané.
Pražští zastupitelé nechtějí nám občanům umožnit vyjádřit se ke hrám, ale o naše právní a finanční garance si s klidem řeknou. Přitom pražský primátor ještě před komunálními volbami 2006 tvrdil, že o pořádání olympiády nemá rozhodnout pouze Praha, ale všechny regiony ČR, protože se jich olympijské hry dotknou. Nyní na své sliby zapomněl a olympiádu prosazuje bez ohledu na názor lidí.
Nedávno primátor Bém vynikl expedicí do pohoří, v němž údajně žije jeden z nejzáhadnějších tvorů naší planety - himálajský yetti. Ani pár velkých stop, rozmazaných fotografií a nesouvislých svědectví místních obyvatel existenci yettiho zatím vědecky neprokázalo. Podobné je to s chimérou pražské olympiády.
Pokračování na straně 10
Bémův olympijský yetti
Dokončení ze strany 1
Primátor Bém o ní hovoří jako o úsporné, komorní a nízkonákladové akci. Takovou olympiádu už svět dlouho neviděl. Na počátku každého olympijského šílenství stojí slova o finanční ziskovosti her, o možnostech, které se hostitelské zemi otevřou. Zde je třeba srovnávat srovnatelné. Velké státy si mohou dovolit pořádat olympiády, protože jejich ekonomiky jsou schopné unést tuto zátěž a případně dokonce vytvořit zisk. Malé země jsou na tom nepoměrně hůře.
Úsporná olympijská fakta Řecko - velikostně i nepřipraveností na olympijskou megaakci jediná s Českem srovnatelná země - plánovalo na athénské hry vynaložit 3,9 miliardy dolarů. Náklady však přesáhly 10 miliard, když trojnásobné zvýšení šlo na vrub potřeby vybudovat řadu sportovišť na zelené louce (původní odhady o možnosti přebudovat řecká sportoviště se ukázala jako lichá). Vzhledem k ohromným výdajům dnes prázdná sportoviště občany Řecka notně iritují. Již dnes se ví, že řada sportovních areálů bude také v Česku po skončení her bez dalšího využití.
A ziskovost olympiády? Agentura PricewaterhouseCoopers - jež připravuje i pražskou studii - předvídala v roce 2004 řecké zadlužení jen málo přes 3 procenta HDP (maastrichtské kritérium). Po hrách však řecký premiér oznámil, že se tento veřejný dluh zvýšil na neuvěřitelných 5,3 procenta!
Mezinárodně uznávaná ratingová agentura Standard& Poor’s proto Řecku snížila celkový rating, což přineslo další zdražení úvěrů. A rozvoj turistiky? Řecká zkušenost je ledovou sprchou - pokles zájmu turistů o Řecko.
Řecký případ by nás měl vést k zamyšlení a hluboké analýze. Pražští plánovači jsou již dnes rekordmani. Původně ohlášených 134 miliard nákladů na OH po všeobecném zděšení stlačili na 88 miliard. Fígl spočívá v tom, že některé položky přeřadili do investic. Mluvit tak o rozpočtu této megalomanie nemá smysl, bude se měnit ještě mnohokrát, po schválení her však již jen směrem vzhůru. Jistěže nejde o rok 2016, to je třeba jen za pár desítek milionů natrénovat.
Hraje se o rok 2020, zásadní přípravy her by proto vypukly v letech 2013-2014. V té době již nebude štědrý evropský rozpočet financovat rozvoj naší země a bude prakticky jen na nás, jak ve spirále povinných výdajů najdeme peníze na rozvoj vědy, školství, dokončení nezbytných reforem penzijního systému, přijetí eura, vyrovnání s církvemi. Kolik zbude na OH a o kolik potřebných věcí nás hry připraví?
Právo na jiný olympijský názor Zamítnutí petice občanů v zastupitelstvu bylo doprovázeno výkřiky primátora Béma, který argumenty iniciátorů petice neváhal označit za „prachsprostý, mimořádně vulgární, ten nejzemitější politický populismus“. Jen stěží pak lze uvěřit primátorovu volání po diskusi „racionální a rozumné“. Opakuji, že sám pan Bém se označil za přívržence celostátního referenda. Pokud mu jeho slova z doby předvolební jeho pražští spoluobčané připomenou s žádostí, aby se za konání referenda zasadil, je v demokratické společnosti jejich označení za vulgární populisty metropolitním primátorem již za hranicí slušnosti.
Pan primátor nemusí dodržet své slovo, že bude prosazovat celostátní olympijské referendum, i když bych od chlapa očekávala opak. Musím mu však připomenout základní svobodu demokracie - právo na názor. Ochranu svobody projevu formuloval Voltaire ve své slavné větě: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu bránit vaše právo říkat to.“ Naproti tomu primátorovo rozlícení na signatáře petice připomíná legendární výrok jednoho afrického diktátora: „Pokud máte jiný názor než já, je to jasný důkaz, že se pletete.“ Dovolím se přiklonit spíše k Voltairovi. Jiný názor je v demokracii výsadou, a nikoli vulgaritou.
Jana Juřenčáková, senátorka (bez politické příslušnosti, klub SNK) a mluvčí Smlouvy obcí a měst proti daňové diskriminaci
