Kolo a currywurst
Kolo vlastní každý Berlíňan. Můžete ho vzít i do vlaku a vydat se třeba k berlínským jezerům.
A cyklostezky jsou po celém městě. Až vám vyhládne, stavte se někde na currywurst, opečený párek nasekaný na kousky zalitý kečupovou omáčkou s kari. K tomu hranolky a pivo říznuté limonádou. Šílená kombinace? Možná. Ale
taky dobrá. Ten nejlepší umí v bistru Konnopke's hned u stanice metra Eberswalder Strasse. Kolem duní auta, nad vámi vlaky, moc si nepopovídáte, ale ten voňavý buřtík stojí za to.
Do kavárny
I když do Berlína jedu jen na chvíli, vždycky se stavím ve čtvrti Kreuzberg.
Přistěhovalecká a umělecká enkláva v bývalé západní části města neztrácí nic ze své autentičnosti. A poetická francouzská kavárna Bateau Ivre (Opilý koráb) na Heinrichplatzu patří k mým nejoblíbenějším. Už jen kvůli jejímu výhledu a hostům a jejich historkám, co se proplétají mezi stolky.
Za umělci
Pokud vás zajímá, co se právě maluje a tvoří, jste v téhle ulici správně.
Na jednom konci najdete kultovní squat Tacheles, v Auguststrasse samotné pak řadu menších galerií se současným německým výtvarným uměním a designem. Hned vedle zapomenuté oprýskané enderácké tančírny Clärchen Ballhaus, kde se po večerech mezi řízky učí salsa, sídlí například pobočka slavné lipské galerie Eigen + Art, zastupující úspěšné výtvarníky takzvané Lipské školy - Neo Raucha či Tima Eitela.
Nebezpečně cool
Kousek od klidného náměstí Helmohltzplatz ve čtvrti Prenzlauer Berg ve východní části města jsem rok bydlel.
Tenkrát byla tahle čtvrť mnohem divočejší a víc punk, dnes se z pankáčů stali biomamky a biotaťkové s biocaparty v drahých kočárcích a všechny domy mají už dávno opravené fasády. Ale poflakovat se a čekat na něco, co by mohlo příjít, se tu dá pořád. To je mimochodem, myslím, jeden silný berlínský pocit - čekání na něco. V kavárně Wohnzimmer nad šálkem Milchkaffee to pár kluků a holek s úspěchem provozuje už deset let a pořád vypadají nebezpečně cool.
Málokteré město v Evropě se proměňuje s takovou rychlostí jako Berlín. Pokud se ale ponoříte do jeho podzemí, najdete pořád ještě stanice, kde se nic nezměnilo posledních šedesát let. Jezdit metrem, kterému se tady říká U-Bahn, je jedna z nejlepších cest, jak město poznat.
Lidé ve vlacích se mění stejně jako čtvrtě nad vámi.
V Kreuzbergu převládají Turci a pankáči, v Mitte potkáte šik asistentky v elegantních kostýmcích, v Charlottenburgu stárnoucí spokojené páry. Nejzajímavější linky jsou ty dvě nejstarší a nejpomalejší, U1 a U2. Částečně totiž vedou po ocelových mostech a za okny vám servírují unikátní barevný berlínský film.
O autorovi| Jaroslav Rudiš, Autor (1972) je spisovatel. Za román Nebe pod Berlínem získal cenu Jiřího Ortena. Napsal také knihy Grandhotel a Potichu a společně s výtvarníkem Jaromírem 99 vytvořil komiksovou trilogii Alois Nebel, podle níž režisér Tomáš Luňák právě natáčí film.
