* LN Jak jste vy osobně v roce 1957 vnímal start Sputniku?
Dozvěděl jsem se o něm hned ten den, kdy byl vypuštěn. Astronomický ústav tehdy sídlil v Budečské ulici v Praze. Bylo tam i časové oddělení a jeho vedoucí Vladimír Ptáček měl po ruce všechny možné rádiové přijímače. Takže jsme všichni, v čele v tehdejším ředitelem ústavu Bohumilem Šternberkem, poslouchali, jak ten první satelit pípá.
* LN Jaké byly první dojmy?
Ohromné, astronomové si okamžitě uvědomovali, jaký to má význam pro vědu. Ve vědeckých kruzích bylo jasné, že družice byla skutečně vypuštěna a obíhá kolem Země, protože něco takového není možné udělat uměle. Ovšem po celém světě se našli lidé, kteří nevěřili, že se něco takového skutečně stalo a vyslovovali pochybnosti. V solidním vědeckém publiku pochybnosti nebyly. Ovšem ani zdaleka jsme netušili, že se celá kosmonautika rozvine do tolika aplikací, jakých dnes dosáhla.
* LN Amerika chápala start Sputniku jako svoji prohru. Jaké reakce převládaly u nás?
My jsme ho chápali jako veliký vědecký výsledek. Objevil se asi trošku údiv, že se to podařilo dřív Sovětskému svazu než Spojeným státům, ale přijali jsme to jako skutečnost.
* LN Zmínil jste, že se kosmonautika rozvinula do mnoha netušených aplikací. Jak dnes družice ovlivňují náš život?
Stačí, když se podíváte na televizi, máte tam zprávy o počasí se satelitními snímky... nebo když slyšíte telefonát z jiného kontinentu, je tam zpoždění o zlomek vteřiny, protože paprsek musí doletět k satelitu, který se nachází na geostacionární dráze ve výšce 36 tisíc kilometrů nad Zemí, a zase zpátky. Dnes na této dráze létá nějakých 380 až 400 telekomunikačních družic. Když někomu posíláte e-mail na druhý konec světa, je to stejně rychlé, jako kdyby byl ve stejném městě jako vy. Mám osobní zkušenost, že se snáze spojím s člověkem z Brazílie, který má e-mailovou adresu, než s někým z Dejvic, kdo ji nemá. Nebo dálkový průzkum – fotografování zemského povrchu z družic nám přineslo ohromné znalosti. Dnes můžeme měřit výšku vln na moři, směr větru a další parametry, které se dřív získávaly jen obtížně a zdaleka ne tak přesně. Život bez družic a kosmické činnosti si už dnes neumím představit.
* LN Jak podle vás v příštích padesáti letech pokročí dobývání vesmíru? Prvních patnáct let bylo překotných, dostali jsme se od první umělé družice k člověku na Měsíci. Pak ale přišel útlum, dodnes lidé létají jen na oběžnou dráhu...
Poznávání vesmíru a člověk ve vesmíru, to jsou dvě různé věci. Jestli někdo vstoupil na Měsíc, neznamená to, že tím věda končí. Lidská přítomnost je spíš takovým dalším stupněm, ale řada vědeckých výzkumů probíhá pomocí přístrojů bez naší přítomnosti. Navíc je to výrazně lacinější. Jakýkoliv let s posádkou je mnohem nákladnější, protože musí mít ohromná zařízení pro zajištění bezpečnosti a podmínek k životu – ovzduší, teploty, vlhkosti... Takže za peníze, které vynaložíme na let jednoho astronauta, můžeme pořídit řadu vědeckých pokusů bez přítomnosti člověka. Lidé pochopitelně budou létat dál, ale vědecký výzkum na tom příliš nezávisí. Obě oblasti se budou rozvíjet paralelně vedle sebe.
* LN Do budoucna se musí vyřešit také otázka kosmického odpadu, který na oběžné dráze přibývá a ohrožuje družice i kosmické lodě...
Máte pravdu, v současné době v kosmu létá asi 5000 tun nepotřebného materiálu různé velikosti. Některé kusy váží devět tun a připomínají létající autobusy. Ale největší nebezpečí představují drobné úlomky vetší než jeden centimetr, které letí vysokou rychlostí a mají velkou průraznost. Satelity sice mívají dvojitý plášť, který náraz zbrzdí, ale mají i svá citlivá místa. Naštěstí je kosmický prostor tak velký, že se do něj hodně vejde a zatím je pravděpodobnost srážek únosná, riziko je pořád menší než při jízdě autem po silnici. Ale s časem poroste a zatím nemáme žádnou metodu, jak se těchto úlomků zbavit. Ale věřím, že dřív nebo později věnuje nějaký stát dost peněz na to, aby se nějaká metoda vynalezla a najde se cesta, jak udržovat kosmický prostor v relativní čistotě. Asi před deseti lety se v Americe objevil jeden návrh, který se ale nesetkal se všeobecným souhlasem a zejména se nenašel finanční sponzor, který by na to dal potřebných 60 nebo 100 milionů dolarů.
* LN Jak ten návrh vypadal?
Na Zemi by se postavil dalekohled, který by se zaměřil na úlomek, když vychází nad obzorem. Vyslal by k němu silný laserový paprsek s velkou energií. Úlomek by se zahřál a malá část by se ho vypařila. Tím by se změnila rychlost v opačném směru, čili by se zbrzdil. Snížila by se tak jeho dráha a nakonec by shořel v atmosféře. To by ovšem vyžadovalo postavit síť takových dalekohledů a obsluhovat je, což by bylo nákladné. Také se objevily pochybnosti, zda by tato metoda byla dostatečně efektivní. Ale jak říkám, jsem optimista a věřím, že se nakonec účinná metoda najde.
* LN Asi bychom se měli také vyvarovat podobných pokusů, jaký nedávno předvedla Čína, když sestřelila svůj vyřazený satelit.
Ano, to byl dost nešťastný nápad. Nevím přesně, co k tomu vedlo, protože Čína hned potom prohlásila, že podporuje všechna opatření na zmenšení rizika srážek v kosmu a že to rozhodně nebylo namířeno ke škodě jiného státu nebo tělesa. Ale málo platné, vzniklo při tom asi tisíc úlomků, které zvýší riziko srážek. Navíc šlo o družici na vyšší oběžné dráze, kterou je sice obtížnější sestřelit, a Čína předvedla, že to dokáže, ale úlomky neshoří za pár let v atmosféře a zůstanou v kosmu dlouhou dobu. Myslím si, že za to trochu může také veřejnost. Především jednání ve Spojených národech, kde zaznělo, že všechna opatření proti kosmickým úlomkům jsou dobrovolná a mohou být výjimky. Mezinárodní komunita by měla mluvit jasnějším, pevnějším jazykem, měla by ničení i vlastních satelitů zakázat. Kdyby všechny státy podepsaly závazek, třeba formou mezinárodní smlouvy, že to dělat nebudou, patrně by se k takovému pokusu žádný stát neodhodlal.
***
Kdo je Luboš Perek (* 1919)
* založil a vedl stelární oddělení Astronomického ústavu ČSAV
* byl ředitelem Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově
* působil jako generální tajemník Mezinárodní astronomické unie a prezident Mezinárodní astronautické federace
* vedl odbor pro kosmické záležitosti při OSN, angažoval se především v otázkách kosmického práva a odpadu na oběžné dráze
