S jakými ambicemi se dnes přistupuje k psaní pro děti? Na svět ještě často přicházejí neumělé slepence (...).
Poněkud horší to bude, zamyslímeli se nad fantastickou hrou Karla Dittlera KL - 27 (právě uvedeno v Ostravě). Jestliže vědeckofantastické romány, které tak houfně ve světě vznikají, ve své většině trpí křečovitostí, falešností a laciným efektem, pak naše scénická práce v téhle oblasti je na tom ještě daleko hůř: o budoucích vynálezech a o budoucích lidech se snadněji čte, než se na ně dívá. Dittler postavil na jeviště neživotná schémata, dal jim trapnou mluvu (například akademik Kratochvíl, konstruktér rakety KL -27, praví: „Stavím jenom na tom, co oni objevili a vystavěli. Ciolkovský, Einstein, to byly mé berly.“) a vehnal je do četných banálních okolností. To všechno by se ještě dalo tolerovat, kdyby centrum námětu, dramatický děj v raketě vypuštěné předčasně a s posádkou, která neměla s věcí nic společného, byl autorem náležitě ztvárněn. Dittler však sepsal pro děti od osmi let řadu hysterických scén, které čtenáři Lema či Běhounka musí nutně zatratit. Co tedy z příběhu zbylo? Snad ta úžasná mašinerie na podvratnou činnost usídlená na kterémsi velvyslanectví? Nedá se věčně vystačit s výpůjčkami odjinud, ale jeden starší autor mi nedávno řekl: Jakpak u nás může vzniknout něco opravdu dobrodružného, když nemáme moře?
Z dramaturgické periférie, Divadlo 1959, č. 3.
***
Premiéry
Johannes Urzidil: Weissenstein režie: David Jařab Pražské komorní divadlo, premiéra 17. 12. L. Balák a J. Havlice: Intimní život Pepka námořníka a Oliv Olivové režie: Jan Havlice Hadivadlo Brno, premiéra 18. 12. Fritz Kater: A tančit! režie: Jo-Anna Hamann D. Na zábradlí, premiéra 19. 12. Edgar Allan Pú: Havran režie: Miroslav Hanuš Veselé skoky, Divadlo v Celetné, premiéra 21. 12.
