Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Bez mužů bude konec světa

Česko

Jihočeský zámek Kratochvíli obsadilo po pauze znovu Divadlo Continuo. Tentokrát sice nejde o dramatické putování rozžívající genia loci renesanční vily, ale o dvě inscenace hrané na fixním místě zámecké zahrady – Finis terrae a Spettatori. Na ně pak naváže nový letní projekt Krajina na znamení – divadlo ve vlaku v krajině kolem Netolic.

Finis terrae je projekt pouličního divadla pojmenovaný podle mysu na západě Španělska. Umělecký šéf Continua Pavel Štourač jej nastudoval s kosmopolitním obsazením, které tvoří pět žen a jeden muž. Inscenace, jejíž výtvarná podoba je dílem Heleny Štouračové a Kristýny Patkové, vznikla v rámci akce k našemu předsednictví EU. Ta připomněla Jiráskem zpopularizovanou mírovou cestu pana Lva z Rožmitálu „z Čech až na konec světa“. Také Continuo s představením od dubna putovalo po Evropě: Finis terrae se hrál v Blatné, Německu, Francii, Španělsku i v Bruselu. A nyní i na oblíbené Kratochvíli.

Úděl opuštěných žen Continuo se v posledních letech snaží hledat nové cesty a svou poetiku proměňuje. Částečně se rozloučilo s akrobacií a cirkusovými prvky, které tak efektně modelovaly jeho předchozí projekty, ale postupy pouličního divadla, řeč symbolů, poezie obrazů, zvuků, hudby i přírody přetrvávají.

Nová inscenace je svým způsobem skromná a komorní. Zaujme však zvláštní atmosférou, kterou určuje především její rytmická a zvuková podoba a zapojení voicebandu. Rytmus a intonace slov se zde mění v působivý vyjadřovací prostředek. texty pronášené italsky, francouzsky či latinsky mají svou vlastní zvukomalebnost a fungují jako tajemná zaříkadla, bizarní refrény vyjadřující cosi neuchopitelného. Finis terrae je totiž podobenství o údělu žen, které zůstávají opuštěné doma a čekají na své muže, kteří putují do válek, za objevy a dobrodružstvím. S ženami zůstává jenom místní blázen a ony čekají a propadají smutku, vzteku, euforii, touze. Ve svém nedobrovolném mikrosvětě klevetí, sváří se, pochybují, těší se na návrat mužů i se ho obávají.

Příběh o světě, z něhož muži odešli, vždy znovu otevírá zoufalé volání jejich jmen a ve volně rozehrávaných obrazech se objevují různé symboly, motivy, útržky starých příběhů. Působivý je například sled výjevů se třemi velkými dřevěnými deskami, jejichž jednu stranu tvoří jakési asambláže – fragmenty psaných textů, cáry papírů. Desky se proměňují v různých metaforách, například tvoří vrcholy, kterých se ženy snaží dosáhnout, klouzají z nich, jindy se v nich celé pokroucené schovávají. Z desek je vzápětí stůl, na kterém ženy v pleskavém rytmu válejí těsto, z něhož posléze vytvoří mrtvolně působící masky.

Běžné denní činnosti se mění v rituály, bílé prádlo zůstává ležet na trávě, a vzápětí je zdupe jedna z žen zaklesnutá v objetí s jediným zbylým mužem – bláznem. Od obvodové zdi se odlepují fantaskní obrovité loutky – podivné monstrózní bytosti jako připomínka tajemného, cizího světa mimo toto společenství. Pohybové etudy sice prozrazují technickou neumělost interpretů, ale tu do jisté míry vyvažuje výraz a energie a pak také vokální souzvuk, zpívané pasáže jsou podmanivé, jemné a sugestivní.

Určitým problémem ovšem tentokrát zůstává minimální zapojení lokace, „pažit“ v rohu zahrady prostě příliš nefunguje a nic zvláštního do celé kompozice nevnáší. Možná se tento pocit diváka zmocňuje, jelikož je zvyklý na to, že projekty Continua vždy plenér maximálně zúročily. Samozřejmě, že tu jako jindy hraje světlo v různých modifikacích, stíny, siluety, stříkající voda. Výpověď jednotlivých obrazů je často velmi pocitová a odehrává se v abstraktní rovině, což na jedné straně jistě podněcuje fantazii, ale na straně druhé ne vždy jsou tyto asociace srozumitelné. Přes těchto pár výhrad ale platí, že přitažlivost Continua na cestě za novými možnostmi i nadále trvá.

***

Divadlo Continuo v jižních Čechách

Zámek Kratochvíle u Netolic 16.–17. 7. Finis Terrae 18.–19. 7. Spetattori (Diváci) vždy v 21 hodin Vlakové nádraží Netolice 10.–16. 8. Krajina na znamení vždy ve 20 hodin divadlo ve vlaku a na zastávkách v krajině mezi Netolicemi a Malovicemi

Autor: