BRNO Kdyby někdo z obchodníků pátral po největším nevyužitém prostoru v centru Brna, nenajde ho v žádném z domů, ale pod katedrálou na Petrově. Mohutný kryt civilní ochrany, přezdívaný podle sadů nad ním Denis, zabírá plochu bezmála tři tisíce metrů čtverečních. To je téměř stejně jako polovina výstavní plochy pavilonu A na brněnském výstavišti.
Přesto nyní účelně slouží jediná chodba krytu, kde leží část rozebrané unikátní gotické kaple, která ještě před sto lety stála na Dominikánském náměstí. „Měli jsme několik zájemců o jeho pronájem. Přišli i na místo, ale když zjistili podmínky, vždy vycouvali,“ přiznává vedoucí magistrátního odboru správy budov Petr Gabriel. I když nyní prostory neslouží jako kryt, musí veškeré zázemí fungovat. „Musí v něm zůstat provozuschopná speciální ventilace, zachovány musí být mohutné tlaku odolné dveře,“ uvádí namátkou Gabriel.
Za třemi vchody z Nádražní a Husovy ulice se skrývá spleť devíti set metrů chodeb, v nichž by v případě potřeby mohly najít bezpečí až dva a půl tisíce lidí. Teplota uvnitř se pohybuje kolem dvanácti stupňů, vlhkost vzduchu kolem šedesáti procent, strohé chodby nedoplňuje žádný nábytek.
V sobotu se do něj historicky poprvé podívali lidé. Využili nabídky Brněnského kulturního centra, které pravidelně zpřístupňuje různé části podzemí. „Chodím kolem denně, ale nikdy jsem netušil, jak je to tu velké,“ přiznal důchodce Pavel Hrazdílek. Pamatuje, když kryt po druhé světové válce začal vznikat. „Vyrůstal postupně až do roku 1955. V takzvaném hermetickém režimu v něm měla fungovat vnitřní cirkulace vzduchu, díky tlakovým lahvím s kyslíkem a soustavě filtrů by prostory byly soběstačné asi tři dny,“ popsal znalec brněnského podzemí Aleš Svoboda.
Nyní o kryt pečuje brněnský magistrát, Pravidelně jednou týdně zajišťuje kontrolu prostor, udržuje v něm rozvody a techniku, nicméně pokud by měl být znovu zprovozněn, může si to vyžádat až několik dnů příprav.
Otázka dalšího využití krytu však zůstává otevřená. Po Brně je kolem tří až čtyř set krytů, většinou však malých v suterénech domů nebo větších pod továrnami. Ty mohou sloužit i pro uskladnění věcí. K tomu ale Denis ani jeho menší „sourozenec“ 10Z naproti budově magistrátu na Husově ulici vhodný není. „Je spíše dokumentací jedné etapy dějin,“ dodává Svoboda. Přiznávali to i sobotní návštěvníci, kteří obdivovali i dvě vlastní studny v krytu či nouzové východy do kapucínských zahrad, ale i sprchy, které ponurostí připomínají spíše koncentrační tábor. „Brrr, možná by to šlo předělat na podzemní garáže,“ hlásal jeden ze školáků.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
