Nachomýtl jsem se před časem k debatě se zastáncem sčítání lidu z řad mladých manažerů. Sčítání je důležité třeba pro výrobce a prodejce praček, argumentoval. Když budou vědět, kolik kde mají lidé praček, budou moci lépe plánovat investice, a díky tomu stoupne zaměstnanost a hospodářský růst. Ironie na něj nezabírala, bylo třeba mu natvrdo vysvětlovat, že není rolí liberálního státu, aby ve prospěch výrobců praček nebo čehokoli jiného tahal z občanů pod pohrůžkou násilí informace o tom, co mají doma.
A vida, teď zjišťujeme, že ani výrobci praček o ty informace nestojí. Jediná firma, která v průzkumu LN avizovala zájem o údaje z monstrakce, je Ropid, což je státní organizace. A ani ta přesně nevěděla, k čemu jí data budou.
Je příznačné, že sčítání v současné podobě u nás bylo uzákoněno za Špidlovy vlády. Když sociologové spatřili příležitost, jaká se jim naskýtá, sami svou vědeckou vášeň na uzdě neudrželi a vláda v čele se zapáleným sociálním inženýrem jim tu uzdu nepřitáhla. Takže je v rámci sčítání nasazena hypermoderní technika a metodologie ve prospěch cílů hodných osvícenského absolutismu.
