Student čtvrtého ročníku Slezského gymnázia v Opavě se blýskl už loni, kdy se stal v Hengelu juniorským mistrem Evropy na 3000 metrů překážek, ale tak razantní vstup do halové sezony nečekal.
„Určité naděje jsem vkládal do patnáctistovky, ale o kratší trati jsme s trenérem neuvažovali. Jenže ono to je někdy s těmi limity tak, že po jednom se zvýší motivace na druhý,“ říká talentovaný atlet.
První limit zaběhl koncem ledna ve Vídni. „Osmistovku jsem šel naplno, a když jsem vyhrál, hala ztichla. Teprve pak jsem si uvědomil, jak kvalitní čas svítí na tabuli. Za pět dní jsem běžel patnáctku ve Stuttgartu. V konkurenci dvou Etiopanů se mi podařilo držet ostré tempo, v závěru zabojovat a doběhnout pátý,“ líčí Holuša své první kroky v elitní společnosti.
Závody se přitom nevyvíjely ideálně. „Ve Stuttgartu se neběželo úplně podle mých představ. Ve Vídni zase došlo při sbíhání k mantinelu ke kolizi, kterou odnesl pádem a zraněním můj tréninkový kolega Michal Šneberger. Přeplachtil jsem přes něj jako přes překážku. Čas trochu utrpěl, ale pádu jsem se vyhnul,“ popisuje mladý běžec.
Svoje osobní rekordy vylepšil nebývalým způsobem. Na půlce o tři vteřiny, a na delší trati dokonce o pět. „Je to tréninkem, ale také tím, že jsem se loni specializoval hlavně na překážkovou trojku, takže se zlepšení dalo čekat. Takový skok je ovšem nečekaný. Do budoucna počítám s tím, že se budu věnovat těmto tratím a ke stýplu se možná za pár let vrátím. A kterou trať poběžím ve Valencii? Čekají mě ještě dva kvalitní závody, rozhodnu se podle nich,“ zvažuje svěřenec trenéra Jan Škrabala, který běžce objevil jako ředitel základní školy, kam Holuša chodil.
Od loňska však dojíždí na tréninky do Prahy na Duklu, kde běhá právě se Šnebergerem a pod vedením Josefa Vedry. „Ve dvou se dají zaběhnout kvalitnější časy. Někoho lepšího bych u nás těžko hledal,“ skládá Severomoravan poklonu zkušenějšímu kolegovi a nevylučuje, že se od podzimu stane Juliska jeho atletickým domovem.
