Když jsem ráno u kávy pročítal noviny tohoto týdne, zaskočilo mi tak, že jsem se málem udusil. „Čína nikdy neomezovala svobodu slova, nemá cenzuru tisku, zaručujeme plnou náboženskou svobodu a novináři, právníci a obhájci lidských práv mají plné svobody,“ pronesl čínský velvyslanec v OSN Li Pao-tung tento týden na panelu o lidských právech v Ženevě.
Vždy tvrdím, že pro novináře je nejdůležitější objektivita a pravda; musím tedy reagovat a říct, že ten citát je jednou z nejbezostyšnějších lží, kterou jsem kdy slyšel.
Bylo by to všechno vtipnou parodií, kdyby podle OSN, aktivistických organizací a očitých svědků skutečně v čínských vězeních a pracovních lágrech neseděly tisíce tibetských mnichů, vyznavačů Falun Kungu, domácích křesťanských kněžích, novinářů, právníků, disidentů a jiných, jejichž jediné provinění je v tom, že vidí svět jinak než vládnoucí komunisté. Bylo by to komické, kdyby ale čínská policie opravdu nemučila. Přímo osobně se s řadou filosofů, právníků a disidentů, co ve vězení byli nebo jsou, znám. Znám čínské i zahraniční novináře, kteří byli policií zbiti. Na čínském internetu právě zuří v chatroomech diskuse o tom, jak oficiální média cenzurovala pondělní požár mrakodrapu čínské státní televize.
Do vězení podlemého čínského známého patří sám Li Pao-tung: „Strašně takovými slovy Číně škodí. Jak tomu může někdo věřit? Jako diplomat se měl alespoň naučit lhát diplomatičtěji.“ Ale řada zemí slovům soudruha Li aplaudovala. Mezi největší fanoušky patřil Súdán a Srí Lanka.
Evropskou kritiku lidských práv v zemi pak ve čtvrtek mluvčí ministerstva zahraničí charakterizovala jako „politikaření“. V pátek a následující den pak čínská státní média vyhlásila v ženevské debatě vítězství. Já jim k tomu gratulovat ale nebudu.
***
lidovky.cz Nový blog Tomáše Etzlera na www.lidovky.cz/etzler
O autorovi| Tomáš Etzler, zpravodaj České televize
