Ve sněmovně nyní leží hned dva návrhy, jak v Česku zatočit s lichvou a lichváři. Oba návrhy nepovažuji z mnoha důvodů za moudré.
Jistě se stává, že si finanční tísní vystresovaný, nezkušený nebo finančně nepříliš gramotný jedinec pod tlakem okolností či váben různými svody půjčí na vlastní riziko a na vlastní odpovědnost peníze na velmi vysoký úrok, tedy velmi vysokou cenu. Cestou kupředu ale určitě není stanovit zákonem strop takové ceny, či dokonce strčit za katr všechny, kteří by takový strop chtěli dobrovolně překročit.
Pokračování na straně 12
Dokončení ze strany 1
Zaprvé, už dnes trestní zákoník umožňuje potrestat odnětím svobody až na dva roky každého, kdo byť jen slíbí plnění, které je v „hrubém nepoměru“ k protiplnění. Sousloví „hrubý nepoměr“ je sice velmi obecné, ale právě tato obecnost zcela správně nechává na soudech, aby zvážily uplatnění uvedeného ustanovení v jednotlivých případech. Pokud se nám zdá, že je třeba přesně vyčíslit „hrubý nepoměr“ v oblasti úroků, tedy ceny za vypůjčení peněz, pak bychom měli jít dál a podobné „upřesnění“ hrubého nepoměru provést také v oblasti turistických zájezdů, aut, mobilů, restaurací či čehokoli jiného. Tedy arbitrární cenové stropy u všeho a na vše. Nezdálo by se vám zvláštní řešit problém „drahých půjček“ tak, že vyhláškou stanovíme maximální cenu všeho zboží, na které si lidé tak rádi půjčují? Čím nižší cena zboží, tím nižší dluhy, ne? Pokud cítíte absurditu u tohoto řešení problému, odhalíte ji nepochybně i u módního antilichvářství.
Zadruhé, ony návrhy nejsou „jen“ nesprávné, jsou i škodlivé. Přeskočím principiální obecné úvahy o nezdravém pokřivování trhu, tržních cen a o zasahování do práva svobodných ekonomických rozhodnutí svobodných a za své činy odpovědných občanů. Koneckonců, pokud má někdo právo volit, tedy rozhodovat o věcech veřejných, předpokládá se u něj tím spíše schopnost rozhodovat se všemi důsledky i o věcech vlastních, tedy o osobním majetku, pohledávkách a o dluzích. Ale zvykl jsem si, že tyto dle mého klíčové argumenty jsou pro mnohé naopak zcela nepodstatné. Výzva pro „kreativitu“ Nicméně snad každý, kdo má v krvi aspoň trochu dnes tak často propírané ekonomické a finanční gramotnosti, si umí představit, co by se dělo, kdyby takový úrokový strop prošel. Všechny ty „keťasovské“ nabídky, které by se do limitu nevešly, zmizí možná z oficiálního trhu - ale samozřejmě ne ze světa! Dokud bude po penězích „ať stojí cokoli“ poptávka, bude i nabídka.
Jedna možnost je, že poskytovatel půjčky sníží úrokovou sazbu na maximální povolenou úroveň, ale „zahojí“ se na zvýšených poplatcích. Pokud zavedeme limit na tzv. roční procentní sazbu nákladů (RPSN), která v sobě zahrnuje i všechny s úvěrem spjaté poplatky, i tehdy má věřitel únikovou cestu - sjedná s dlužníkem ještě druhou smlouvu, kde mu draze prodá nějakou jinou službu. Nebo mu bude účtovat vysoké smluvní sankce či pokuty, poplatky za poradenství a podobně. Může přibýt podnikatelů, kteří od vás koupí nějakou věc s tím, že smlouva o smlouvě budoucí vás ihned zaváže ke zpětnému odkupu, ovšem za mnohem vyšší cenu. Nechci dál napovídat, jen že je jisté, že cesta pro obě strany, které se dohodnout chtějí, se najde.
Horším a bohužel mnohem pravděpodobnějším důsledkem bude, že se nabídka drahých půjček z nynější vcelku legální a listinami podložené podoby přesune do ilegality. Přibude černých věřitelů, kteří od svých obětí přebírají splátky pozdě v noci v tmavých parcích a dodržení smlouvy si dokážou vynutit i bez podepsaného papíru, třeba násilím.
Upřesněný zákaz lichvy bude každopádně výzvou pro kreativitu v tom špatném slova smyslu a ve finále nemusí být pro ty, na které tyto návrhy míří, ochranou. Může být spíše ještě větším utrpením.
Anavíc čistě prakticky - z jednoho návrhu vyplývá, že strop úrokových sazeb by dle aktuální výše klíčových úrokových sazeb centrální banky ležel pod 18 procenty ročně. Je dobré vědět, že nad touto hladinou, tedy v ilegalitě, by se tak ocitaly některé produkty i ve zcela běžném bankovním podnikání. I já osobně mám například úvěrovou kartu, u níž se mohu dle smlouvy dostat nad tuto úroveň. Podepsal jsem ji dobrovolně a při plném vědomí toho, co činím. Proč by takový kontrakt měl být nelegální?
Ano, rostoucí počet domácností, které se učí žít s finančními závazky, je jistě relativně novým fenoménem. A je zjevné, že některým to nejde. Efektivní řešení však hledejme nikoli v zákazech vysokých úroků od zeleného stolu, ale spíš ve zvyšování finanční gramotnosti celé populace.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Mojmír Hampl, viceguvernér České národní banky
