Vždycky když televize po stopadesáté opakují zahraniční detektivní seriály od Julie Lescautové až po Vraždy v Midsummeru, vnucuje se otázka, proč doma tak banální žánr, jako je detektivka, pořád skomírá. Třeba Francouzi mají perfektní mustr, který se může stále obměňovat: hrdina - detektiv, ať už je to žena, či muž, má rodinné zázemí, z něhož lze dějově těžit. A nejde jen o nosnou kriminální zápletku, řeší se i aktuální společenský problém a v závěru se divákovi dostane poučení. A u nás? Málokdy televize nabídne něco jiného než krkolomný příběh s propletenci, které se někdy blíží až parodii.
Česká televize přišla nyní s pětidílnou sérií, kterou Zdeněk Zelenka napsal na tělo Jiřině Bohdalové. Nápad nebyl marný, všetečná stará dáma, která pátrá na vlastní pěst, něco jako paní Marplová nebo Jessica Fletcherová po česku. Ale kdeže, zase jen presovaná nuda, herecká rutina a natahování nezajímavé zápletky na nestravitelnou délku sto minut. A hlavně: žádné napětí. První díl měl být kriminální komedií, ale co je tak k smíchu na tom, když si hrdinka nasadí přerostlé umělé zuby, šlape si na jazyk a vyhastrošená pátrá mezi bezdomovci? To vážně v televizi není dramaturg, který by uměl najít dobrého domácího autora detektivek? Třeba takový Jaroslav Velinský by svou sérií finkovek v dobrém obsazení klidně převálcoval Moulina i Barnabyho.
O autorovi| JANA MACHALICKÁ, redaktorka LN
