Tato nedůvěryhodnost vyprávění je přítomna v celém románu. V těch nejlepších pasážích na ni ovšem čtenář pozapomíná, neboť zpověď působí velmi autenticky. Popisuje se zde totiž nemotorný tanec v alkoholickém objetí: „Alkoholik se stydí za to, že pije, ale ještě větší ostuda je, když nepije. Copak je to za alkoholika, který nepije? Je to bídák.“ Pokoutní erotická literatura Polský autor Jerzy Pilch (1952), pocházející z evangelické rodiny ve Wisle, se prózou U strážnýho anděla představuje českému publiku poprvé. Přeložený román vyšel v originále v roce 2000 a o rok později za něj autor získal prestižní polské ocenění Niké. Jerzy Pilch však není žádnou kometou, která rychle vyjde a zapadne. Autor je znám jako dlouholetý fejetonista, který působil nejprve v Tygodniku Powszechném, nyní v časopise Polityka.
Knižně debutoval v roce 1988 v londýnském exilovém nakladatelství Puls knihou Vyznání tvůrce pokoutní erotické literatury, která získala cenu Koscielských. Následovala próza Seznam cizoložnic (1993), již zfilmoval známý Jerzy Stuhr. Z dalších knih možno zmínit aspoň Zoufalství z důvodu ztráty povozu (1994), Teze o hlouposti, pití a umírání (1997), Nenávratně ztracené leváctví (1998), Jiné rozkoše (2000), Pád člověka u Centrálního nádraží (2002) či povídkovou sbírku Má první sebevražda (2006).
Kde je tvoje hnízdo, ptáčátko? U strážnýho anděla ukazuje Jerzyho Pilcha jako suverénního autora, který si nepohrává zdaleka jen s důvěryhodností textu. Polský prozaik dokáže vše využít pro své dílo, jakékoliv nesrovnalosti či pochybnosti například umně okomentuje dříve, než začnou čtenáři vrtat hlavou. Vypravěč jeho románu je zkrátka vtipný a výřečný společník. Hned v úvodu třeba řeší překladatelský oříšek, když poslouchá desky s nahrávkami Felixe Slováčka: „Kolem poledne mi však z celé řady melodií v jeho provedení uvízl v podvědomí pouze jeden jediný kousek, skladba Karla Svobody nazvaná Where've you got your nest, little bird? Poslouchal jsem ji a přemýšlel, jak asi zní název v českém originále: ‚Kde je tvoje hnízdo, ptáčátko?‘ Anebo: ‚Kde je tvoje hnízdo, ptáčku?‘“
Román je neurovnaným uzlíkem, v němž je svázáno několik milostných vzplanutí, dlouhá léta vyplněná popíjením alkoholu a pobyty v protialkoholní léčebně. Tam vládne doktor Granada, který se vypravěče poté, co je hospitalizován již poněkolikáté, ptá, proč je neustále obtěžuje, když se nechce polepšit. A vypravěč odpovídá: „Já se ale nechci upít k smrti, nebo aspoň ne teď. Upřímně řečeno, nejradši bych se upil k smrti po dlouhém a šťastném životě.“
V léčebně si potom vybuduje silnou pozici. Pacienti totiž mají psát svůj Prožitkový deník. A to je právě parketa pro Pilchova vypravěče – píše ho nejen sobě, ale i mnoha dalším, což přinese i potíže, neboť dvěma ženám zaznamená zcela totožný příběh... To není jediný vtipný moment z léčebny. Ani dlouholetou praxí otrkaný doktor Granada nevydrží všechny výmluvy. Jeden z pacientů totiž nechce uznat, že jeho stav souvisí s nadměrným užíváním alkoholu. Pak ale férově připustí: „Ale vzpomněl jsem si, že jsem možná na poslední rodinné oslavě vypil o jednu sklenku navíc.“
U strážnýho anděla je próza, která se velmi těsně dotýká základních věcí lidského života. Humor, nadhled a hravost Jerzy Pilch neužívá proto, aby něco nepříjemného obcházel, ale naopak, aby se vyhnul vytváření směšně patetického obrázku o tíze pozemského bytí. Vypravěč románu si o sobě nic nenamlouvá, ale přitom ani nezavaluje lavinou sebestředných vět.
***
HODNOCENÍ LN
*****
Jerzy Pilch: U strážnýho anděla Přeložila Bára Gregorová Nakladatelství Fra, Praha 2007, 178 stran
