Čím dál častěji si vyprávíme o bílých kamarádkách a kamarádech. B. prožila poslední rok s úsměvem na tváři – přítel Diazepam jí osušil slzy, posléze ho sice vystřídali Oxazepam, Rivotril a Lexaurin, ale Diazepam zůstal v jejím srdci ten první a jediný. B. si z posledního roku života moc nepamatuje, zbyla jí však na památku spousta křížovek, do kterých si ve chvílích štěstí malovala zajíčky. Slastný výraz a oči plné naděje vídám i u J., přináší mu je klenot maďarského farmaceutického průmyslu Grandaxin, na který nedá dopustit ani P. P. se rozvádí s H., ale dosud spolu stále sdílí domácnost a lahvičky s Grandaxinem si staví do skříňky nad umyvadlem vedle sebe. K. zapíjí po večeři Stilnox Jamesonem. Ví, že nečiní dobře. Ale je mu tak dobře. M. nedokáže říct, jak se to jeho jmenuje. Ví jen, že ho uklidní už pohled na krabičku s obrázkem slunečnice, vzpomene si na Inku Zemánkovou a mládí a cítí se, jako by mu bylo zase třicet osm. D. si dlouho myslel, že růžové pilulky zaženou veškeré bolesti, ale když mu bylo pořád smutno, přesedlal na bílé, a svět byl po nich překvapivě mnohem růžovější. Z. zobala pilulky s tak železnou pravidelností, že její do té doby rozháraný život dostal řád. V mlžném oparu příjemného polovědomí si toho sice nebyla moc vědoma, okolí to však ocenilo. J. – mimochodem – začal se svou ženou S. chodit poté, když na prvním rande v hospodě zajedla vodku Neurolem. Vezl ji domů nočním autobusem, sledoval ji, kterak vede hovor s neexistujícím spolucestujícím, a v jeho srdci se rodila láska. Když se rozváděl, dobíral Cipralex. To T. Cipralexu nevěří – vzal si první, sedl na motorku a ve sto třiceti na dálnici přestal vidět. Vzpomínku na dvacet minut, které v odstavném pruhu strávil v embryonální poloze a čekal, až zaostří aspoň natolik, aby se dostal domů, vytěsňuje Xanaxem. I. poprosila svou doktorku o něco silnějšího, vzala si to cestou do své práce v sámošce, pak čtyři hodiny hleděla do sýrů a říkala „romadůr, roma-důr, ro-madůr...“ dokud si jí spolupracovníci nevšimli na kamerách a neodvedli ji domů. Musela si vzít Defobin, aby se jim druhý den dokázala beze studu podívat do očí. T. se nedávno pokusil vyhnout nepříjemné debatě s manželkou tím, že si klepnul Circadin se spánkovým hormonem melatoninem a do půl hodiny chrupkal jak nemluvně. Bohužel první, co uslyšel, když se po jedenácti hodinách slastného spánku probudil, byla ženina věta: „Ty mě ignoruješ?“
Proto T. nyní tvrdí, že naše bílé kamarádky nic neřeší, jen odkládají na později. Tvrdil by toho ještě víc, ale X. ho už začal konejšit. Už jsou zase spolu a X. mu šeptá, že svět, ten krásný bílý svět, je v úplném pořádku, že není čím se trápit, nač si stěžovat, protože i zítra bude nebe jasné a bílé. Jako bylo dnes.
***
K. zapíjí po večeři Stilnox Jamesonem. Ví, že nečiní dobře. Ale je mu tak dobře.
