„Bylo to velmi příjemné, Míša je dívka, která udělala velmi nevšední věc. Považte - naučit se chorvatštinu, dobrá. Ale napsat v cizím jazyce knížku? To nemá obdoby. Je to nevídané, sympatické a velmi milé,“ nešetřil slovy obdivu Bilič, bývalý reprezentant, který byl na mistrovství světa ve Francii v roce 1998 při zisku nečekaného chorvatského bronzu.
„A z našeho setkání vyplynulo, že Míša si přes mou osobu vlastně zamilovala Chorvatsko, což mě těší dvojnásob,“ dodal rodák ze Splitu.
Zaujala jej ještě jedna věc.
„Víte, teď už vím, že byla v Záhřebu poprvé, že si tam získala přátele pomocí elektronické pošty. Ale pořád mi nejde do hlavy - proč chorvatština? Ta vám je mimo naši zem téměř k ničemu. Kdyby mi to někdo vyprávěl, řekl bych si - třeba je na tom něco pravdy, ale pochyboval bych. Teď už nepochybuji,“ má jasno.
Něco podobného Bilič dosud nezažil. „Aby se kvůli mně někdo naučil můj jazyk a napsal o mně knihu? Ani náhodou. Míša je borec. V minulé kvalifikaci jsme hráli proti Ukrajině, vlakem přijela do Záhřebu jedna Ukrajinka a taky čekala na setkání se mnou, ale tohle je něco úplně jiného,“ kroutil hlavou.
Knihu Česká Chorvatka ještě nečetl. „Nestíhám, mrknul jsem jen na začátek. Opravdu je to v chorvatštině a nejde o žádnou biografii, což je fajn. Chci si to přečíst v klidu.“
Přání mladé spisovatelky je, aby se s Biličem sešla znovu a strávila s ním chvíli při kávě. „Proč ne? Když přijede na únorové přátelské utkání s Českem do Puly, po zápase si čas najdeme,“ vzkázal kouč.
Ukázky z knihy si přečtěte na http://ceska-hrvatica.co.cc/
