Zkuste si malý test. Kdy naposled jste slyšeli, že by někdo o světových státnících mluvil jako o lidských bytostech? Problém, že. Vždyť o osobnostech typu Vladimira Putina, Davida Camerona, Josého Zapatera či Billa Clintona se mluví v lepším případě jako o lídrech, v horším jako o „hajzlech“. Správná odpověď ovšem zní, že včera tak pohovořil planetární šéf fotbalu (federace FIFA) Sepp Blatter: „Nejednáme pouze s institucemi, jednáme i s lidskými bytostmi. Mají své představy a nápady, které třeba v oficiálních dokumentech nenajdete,“ řekl, než se do Curychu sjely delegace zemí usilujících o fotbalové mistrovství světa v letech 2018 a 2022.
Nechme teď stranou, proč Putin na poslední chvíli nepřijel. To nic nemění na trendu: světové bafuňáře, rozhodující o pořadatelích fotbalových šampionátů či olympijských her, už nepřesvědčují jen bafuňáři národní, ale hlavně politici, „lidské bytosti“. Mění se i význam sportovní reprezentace. Myslíte si, že tu představují jen národní sportovní týmy? Kdepak. Když se loni v Kodani rozhodovalo o olympijských hrách pro rok 2016, Ameriku (Chicago) reprezentoval Obama. Když se dnes v Curychu rozhoduje o fotbalových šampionátech, Anglii reprezentuje Cameron, Španělsko Zapatero, Ameriku Clinton.
Ten sportovně bafuňářský lobbing politiků má logiku, jde o byznys. Ale má i háček tak trochu českých rozměrů. Z 24 volitelů FIFA byli dva přistiženi při ochotě hlasovat za úplatek a Transparency International vyzývá k odložení volby. Nevadí Cameronovi, Zapaterovi či Clintonovi, že reprezentují své země v korupcí zavánějícím prostředí? Asi ne. Jsou-li to lidské bytosti, pak platí, že nic lidského jim není cizí. A světový fotbal se čím dál víc podobá OSN: i jejímu výboru pro lidská práva mohla předsedat Libye.
