14. července 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Sucho nikam neodejde. Žádná z předchozích generací tak rychlou změnu klimatu nezažila, říká bioklimatolog

Miroslav Trnka,bioklimatolog,vědecký tým projektu Intersucho. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Miroslav Trnka,bioklimatolog,vědecký tým projektu Intersucho. | foto: Foto iDnes

Praha Sucho v Česku dřív znamenalo pro zemědělce velké výnosy. Dnes je to naopak. Jak se čeští zemědělci potýkají s projevy klimatické změny v podobě sucha v rozhovoru pro Lidovky.cz vysvětluje bioklimatolog Miroslav Trnka z brněnské Mendelovy univerzity.

Lidovky.cz: Jak sucho ovlivňuje zemědělství v Česku?
Aktuální stav není pro porosty ideální. Hlavně v severozápadních Čechách, typicky na Litoměřicku, Lounsku, ale také v rokycanském, příbramském či berounském okrese. V plošných satelitních mapách na www.vynosy-plodin.cz už nevidíme tak rozsáhlé poškození vegetace. Tedy tak výrazné jako v letech 2017 a 2018. Je to dáno i tím, že chladný květen rostlinám výrazně pomohl. Sucho se projevovalo spíše regionálně. Na druhou stranu se ale situace začíná rapidně zhoršovat. Projevuje se to hlavně tím, že chybí podzemní voda. 

Miroslav Trnka,bioklimatolog,vědecký tým projektu Intersucho.

Miroslav Trnka, bioklimatolog z vědeckého týmu projektu Intersucho.

Lidovky.cz: Jakých plodin se sucho dotkne nejvíc? 
Jsou regiony a farmy, kde víme, že situace je vážná. Sucho tam postihuje všechny plodiny. Obecně je vidět propad u plodin, které sklízíme teď, případně jsou už sklizeny. Tedy ječmen, pšenice, žito či řepka. A ten propad nebude tak výrazný jako loni. Sucho ale pořád může významněji plošně postihnout plodiny, které se sklízí na podzim. K nim patří kukuřice, brambory, dále pak pícniny. Celkový dopad na produkci však zatím není zatím tak velký, jako byl v posledních letech. 

Řepka je výnosná, pícniny ne

Lidovky.cz: Bude se muset v budoucnu změnit složení plodin, které se u nás pěstují?
Obměnit plodiny zásadně a na velké ploše není jednoduché. K určité obměně plodin dochází neustále, protože sami zemědělci stále experimentují. Z obecných trendů platí, že se ve vyšších polohách výrazněji prosadila kukuřice, což je primárně umožněno díky celkovému nárůstu teplot. Více se u nás pěstuje sója a slunečnice, tedy typicky teplomilné plodiny. Současně ale platí, že obiloviny, které zde tradičně pěstujeme, například pšenice nebo ječmen, jsou plodiny původně z relativně suchých oblastí.

Lidovky.cz: Čím to, že je nyní řepka tak rozšířená?
Je to z významné části důsledkem pobídek a povinného využívání methylesteru řepkového oleje, ale také nepopiratelného zvýšení využitelnosti tohoto produktu v potravinářství. Ten byl umožněn před 40 lety nástupem odrůd s dieteticky výrazně příznivějším, tedy zásadně nižším, obsahem kyseliny erukové a postupně se prosazuje i v české kuchyni. Ale právě na případě potravinářského využití řepkového oleje je vidět zdlouhavost celého procesu, tedy přechodu spotřebitelů na „nové“ produkty. 

Řepka olejka.

Řepka olejka.

Je to plodina, která je pro zemědělce tržně zajímavá – víc než třeba pícniny, které půdu zemědělsky zlepšují. Problém je, že řepka vyžaduje vyšší intenzitu ochrany. Pokud se ta ochrana nedělá zodpovědně a optimálně, mohou vzniknout a vznikají zásadní problémy se zdravím půdy, dochází ke smývání reziduí pesticidů a následně problémy kvalitou vody.Správnou praxí tomu ale lze předcházet. Díky kořenovému systému, který vytváří, je řepka sama také de facto plodinou zlepšující půdu. V mixu plodin je to paradoxně jedna z mála, která přispívá k hromadění organické hmoty v půdě. Problém tedy není řepka samotná, ale celkové složení plodin, které pěstujeme a dodržování správných postupů. Zemědělci stojí o takové rostliny, z nichž mají výnosy. Zmiňovanými pícninami se živí skot.

Lidovky.cz: Má smysl se suchem bojovat? 
Člověk se přírodě nakonec vždy přizpůsobí. A se suchem se potkáváme všude – v subsaharské Africe i střední Evropě. Tento problém řešili naši předkové a budou se s ním muset vypořádávat i naši potomci. V každé klimatické oblasti má ale sucho jinou podobu, nicméně je to přirozená součást všech podnebných pásů. V našich podmínkách jsme zvyklí na určité charakteristiky sucha. Ať už do délky trvání, doby, kdy se obvykle vyskytuje i jeho dopady. Kvůli změně klimatu se však mění jak délka trvání sucha i jeho charakter, tak zároveň i jeho pravděpodobnost. Řada postupů, meliorací a vodohospodářské infrastruktury, které v krajině používáme, vznikly v 50. až 70. letech na základě předchozích zkušeností s klimatem. 

Lidovky.cz: Co se tedy změnilo?
Podle naší skoro sedm let staré studie ještě před sto lety znamenalo sucho na Moravě nadprůměrné výnosy. To se během let změnilo a teď je to naopak. Proto naši předci krajinu odvodňovali, protože zúrodnit českou zem znamenalo ji v tehdejším principu zbavit vody. Do toho přišla změna klimatu a ta je suverénně nejrychlejší v éře moderního zemědělství. Žádná z předchozích generací takto rychlou změnu nezažila. To je taky důvod, proč tápeme. Selhává zkušenost předchozích hospodářů, získané zkušenosti platí jen omezeně a častá je přirozená nedůvěra v to, co navrhují výzkumná pracoviště.

Lidovky.cz: Z průzkumů vyplývá, že Češi klimatickou změnu často nevnímají jako palčivý problém. Proč tomu tak je?
V první řadě je problém, že si nespojujeme změnu klimatu se suchými obdobími. Ve chvíli, kdy si to připustíme, začneme se na to dívat jinak. Polovina obyvatel Česka je přímo závislá na zásobách podzemní vody. Ty ale kvůli dlouhodobému suchu vykazují nízké hladiny. Dalších pět milionů lidí používá povrchové zdroje, které jsou konstruovány tak, že i mírná zima dokáže tyto zdroje relativně naplnit, byť jsme viděli, že dlouhodobé sucho může ohrozit i povrchové zdroje. Obzvláště ty v menších nádržích. V principu má ale polovina obyvatel, většinou z měst, vody zdánlivě dost, protože často neviděli místo, odkud jejich voda pochází. Logicky se jim zdá, že se nic neděje. Ti, co mají vlastní studny, ale ví, že se něco děje, protože do nich v posledních letech často nahlíží s obavami. Ale tito lidé si často zase neuvědomují, že příčinou úbytku vody je často v médiích diskutovaná, a přitom obtížně uchopitelná klimatická změna. Na tomto případě vidíme to, z čeho pramení názor, že jako národ nejsme přesvědčeni o problémovosti změny klimatu. Třeba proto se Česká republika staví vlažně také ke snižování emisí. Samozřejmě v tom hraje roli i fakt, že jakékoliv omezení produkce uhlí, energie z tepelných elektráren či automobilismu vnímáme citlivěji. Vždyť na něm závisí podstatné procento pracovních míst.

Lidovky.cz: A v Evropě je to jinak?
Jsou národy, například Nizozemci, které cítí, že si o změně klimatu vůbec nemohou dovolit polemizovat. Stoupání hladiny moře je pro ně při nadmořské výšce jejich státu otázkou bytí a nebytí. My máme výhodu, že nám takové nebezpečí bezprostředně nehrozí. Proto čekáme, až se škody projeví a potom se to snažíme nějak dohnat. Státy na západ od nás to naopak dělají systematicky. Právě Nizozemsko, Dánsko nebo třeba Spojené království. Zajímavé ale je, že i v Nizozemsku se odborníci minulý rok nechali slyšet, že při všech opatřeních, která dělají, tak problém sucha podcenili. 

Lidovky.cz: Reagují politici na tento problém adekvátně? 
Politici dělají to, co po nich chtějí voliči. A voliči to chtějí až s určitým zpožděním. Než se rozpohybujeme k tomu, že něco uděláme, tak vzhledem k momentální rychlosti změny klimatu bude možná pozdě na to, abychom řadě škod předešli.  Zatím postačí, když to politici akceptují jako problém a dokáží o něm mluvit. Nicméně se sami občané ještě příliš neptají na to, jakou mají vlády strategii a jak nás tímto složitým obdobím provedou. Teprve tehdy, až se to stane skutečným problémem a začne to ohrožovat jednotlivé regiony, tak se rétorika změní. Ze zkušenosti víme, že hledání řešení jsou komplikovaná, nákladná a trvající nejméně roky. Sucho ale nikam neodejde. Není to tak, že tahle epizoda skončí. A i kdyby ano, dřív, než se nadějeme, přijde jiná. 

Zadržení vody suchu nezabrání, jen bude snesitelnější

Lidovky.cz: Řešení tedy ještě neexistují? 
Pouze dílčí. Pokud jde o zemědělské sucho, zemědělci se snaží poradit si sami. Zkouší různé technologie. Jsou rady, metody a kombinace plodin, které mohou pomoci. Ale není dořešené, jak suchu přizpůsobit celý zemědělský systém. Zadržení vody v krajině může být dobré, ale nakonec nemusí dotéct až do rybníka, který se používá jako zdroj vody. Často jdeme cestou konkrétních opatření, chceme je rychle zavést, ale zatím neřešíme problém komplexně. Chybí nám úvaha, jak dělat vodní hospodářství jako celek. V rámci menších povodí, těch větších i v rámci celé země.

Lidovky.cz: Co si pod tím představit?
Tím, že zadržujeme vodu v krajině, zvyšujeme její obyvatelnost v době sucha. Ale tímto opatřením proti suchu samotnému nebojujeme, a pokud se bude intenzita sucha zvyšovat, i toto opatření selže. Naši předkové zažili mimořádná a paralyzující sucha. A to v době, kdy v krajině hospodařili jen s pomocí koní, krav a vlastních rukou, kdy pěstovali výrazně pestřejší skladbu plodin na malých polích. Díky tomu, co zažili, začali budovat vodní zdroje, aby další sucho lépe zvládli. Z této infrastruktury čerpáme nyní my. Ale měnící se klima znamená, že rozsah rezerv nemusí v budoucnu stačit. Buď musíme snížit spotřebu, zvýšit zdroje nebo kombinovat obojí. Pokud jde o budování systematické připravenosti na sucho v rámci České republiky, máme nějaké koncepty, ale jsme pořád na začátku. Obávám se však, že se změna klimatu projevuje rychleji, než my přijímáme opatření proti ní. 

Sucho - ilustrační

Výjimečné sucho trápí víc než polovinu Česka.

Lidovky.cz: S jakými mýty se setkáváte při své práci?
Třeba často opakované úvahy o posílení malého hydrologického cyklu. Tedy představa, že zadržíme vodu, voda se vypaří a spadne nám tady – to je opravdu hezká úvaha. Reálné analýzy ale potvrzují, to tak není. Většina vody, která tvoří srážky u nás pochází z oceánu. Zvýšení retence (zadržování – pozn. red.) vody v naší krajině, pokud si od něj slibujeme více srážek, tak obrazně řešeno pomůže spíše zemědělcům v Maďarsku, na Ukrajině, možná ještě dál.

Lidovky.cz: Opravdu?
Nechápejte mě špatně, jsem přesvědčen, že zlepšit retenci naší krajiny je v našem bytostném zájmu. Pokud zde zadržíme více vody, bude se nám tu lépe žít, zemědělství nebude tolik závislé na počasí, bude zdravější půda i voda. Stejně tak pokud bude krajina pestřejší s mokřady, s přírodě blízkými nivami potoků a řek, se sady, či obnovenou výsadbou stromů, bude se nám v ním líbit, poskytne živočichům i rostlinám i lidem útočiště v době sucha. Bude to krajina zdravější a obyvatelnější.

Lidovky.cz: A proti suchu to pomůže?
Zvýšenou frekvenci sucha to výrazně neovlivní, jen jej budeme lépe snášet. A to jsou všechno podstatné hodnoty. Jen považuji za omyl říkat, že zvýšení retence krajiny a všechna vyjmenovaná opatření zabrání suchu. Ale ta opatření je potřeba dělat, ale ze správného důvodu. Pokud chceme vrátit frekvence a intenzity sucha do obvyklých hodnot, musíme se vypořádat se změnou klimatu. Bez toho nám sama opatření v krajině nebudou stačit. 

Prof. Ing. Mgr. Miroslav Trnka, Ph.D.

Bioklimatolog Miroslav Trnka je vědeckým pracovníkem Ústavu výzkumu globální změny Akademie Věd ČR, a zároveň profesorem na Mendelově univerzitě v Brně. Jeho hlavním vědeckým oborem je modelování dopadů změny klimatu na polní plodiny v současných i budoucích podmínkách. Intenzivně se věnuje výzkumu sucha na území ČR a projekcemi pro 21. století se zoohledněním dopadů změny klimatu. Je člen týmu portálů Intersucho, Výnosy plodin či Klimatická změna.

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.