Pokud by měl podíl biosložky v palivech dosáhnout v Evropě deseti procent, musely by plodiny pro biopaliva „obsadit“ třetinu všech zemědělských ploch.
ČESKÉ BUDĚJOVICE Léčba klimatu prostřednictvím masového zavádění biopaliv může být nakonec horší než nemoc, kterou chtějí biopaliva vyléčit. K takovému závěru dospěla poslední studie expertního týmu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle expertů totiž pěstování a zpracování plodin pro biopaliva nejen přispívá ke zdražování potravin, ale především poškozuje životní prostředí možná ještě víc než těžba a spalování ropy. Se závěry studie paradoxně souhlasí i některé ekologické organizace, včetně českých. Evropská unie přitom plánuje, že v roce 2010 překročí podíl rostlinných složek v pohonných látkách pro automobily 5,7 %, a v roce 2020 dosáhne dokonce desetiprocentního podílu. V Česku se od září prodává nafta s průměrně dvouprocentní příměsí řepkového metylesteru, od ledna příštího roku se pak začnou přidávat do benzinu 2 % biolihu.
„Aby Evropa zvýšila podíl biosložky v palivech na deset procent, musely by se plodiny pro biopaliva pěstovat na celé třetině všech zemědělských ploch EU,“ píše se v expertní zprávě OECD. Například v Rakousku, velikostí srovnatelném s Českem, by to znamenalo, že se velikost plochy pro pěstování řepky olejné, kukuřice či obilovin musí zvýšit o 400 000 hektarů. „To z praktického hlediska prostě není možné,“ řekl Wolfgang Pirklhuber, mluvčí rakouských Zelených pro oblast zemědělství. Dokonce i rakouské hnutí Greenpeace se ze stejného důvodu obává, že snaha o vyšší produkci biopaliv se zajištěným odbytem povede k celosvětové snaze přeměnit rozsáhlé plochy lesů, deštných pralesů či luk na lány s obilím či řepkou. To může mít katastrofální důsledky pro ekosystém a faunu, stejně jako pro změny klimatu, pro zvířata a ptáky. „Pro globální klima jsou totiž nesmírně důležité právě pozemky, které nejsou využívané k zemědělské činnosti,“ uvedl mluvčí rakouských Greenpeace Jurrien Westerhof.
Biopaliva produkují skleníkové plyny
Podobný názor mají i mnozí čeští ekologové. „Mnohem účelnější by bylo podobné rozšíření ploch pro pěstování biomasy, využitelné k přeměně na tepelnou energii,“ tvrdí Petr Holub, energetický expert Hnutí Duha. Pěstování různých druhů dřevin, určených ke spálení, není pro krajinu a ekosystém zdaleka tak devastující jako například rozlehlé lány kukuřice či řepky, ovlivňující mimo jiné vodní režim a propustnost půdy.
Řada odborníků navíc upozorňuje, že ani produkce biopaliv, když se do ní započte i přeměna zemědělské půdy, doprava a především samotná výroba, se neobejde bez vypouštění skleníkových plynů.
Švýcarský vědecký institut pro výzkum materiálů (EMPA), který zkoumal „ekologické“ účinky různých druhů rostlinných příměsí pro pohonné hmoty, dospěl dokonce letos v únoru k překvapivému závěru, že jen tři druhy biopaliva jsou z -celkového pohledu pro ovzduší méně škodlivé než benzin a nafta. Jedná se údajně o ethanol z brazilské cukrové třtiny, ethanol jako vedlejší produkt při získávání celulózy a výroba biodiselu ze zvířecích exkrementů a starého stolního oleje. U dalších druhů takzvaných biopaliv je jejich ekologický účinek, alespoň podle závěrů švýcarských vědců, velmi sporný.
