Na podpis prezidenta České republiky čeká novela, která přikáže petrolejářům přimíchávat do pohonných hmot více biosložek. Konkrétně se navýší podíl biosložek na 4,1 procenta u benzinu a na šest procent u nafty. Nového poměru biosložek se tak dočkáme, pokud Václav Klaus novelu stvrdí, od prvního června.
Novela vyvolává emoce, podobně jako povinné přidávání biosložek, které platí od září 2007 pro naftu a od ledna 2008 pro benzin. Během prosazování novely se dlouze diskutovalo o poměru biosložek a výsledný stav je kompromisem mezi všemi zainteresovanými stranami. Nejspíš ale kromě majitelů dieselových motorů.
Na tiskové konferenci, která představovala vysoce kvalitní paliva, přednesl šéfredaktor časopisu Autodiesel Martin Vaculík názor, že na čerpacích stanicích by měla být k dostání i mírně dražší nafta bez přídavku biosložek. Moderní dieselové motory jsou totiž na kvalitu paliva velice citlivé. Přitom se stále dost neví, jaký mají příměsi na motory vliv.
„Bezpečné meze obsahu biopaliv pro všechny motory v provozu nejsou známé, dosavadní malé přídavky zřejmě nebezpečné být nemusejí,“ tvrdí Jan Macek, ředitel výzkumného centra Josefa Božka. „U nových vstřikovacích systémů vznětových motorů však představuje jejich konstrukční složitost a namáhání velké nároky na kvalitu tvoření směsi. Nebezpečí poruch při nejasné definici a stabilitě paliva je větší a poruchy budou dražší. U zážehových motorů, kde jde o biolíh, jsou očekávané problémy méně nebezpečné.“ To dosvědčují i zkušenosti majitelů automobilů na dieselový pohon. Objevují se případy, kde motory začaly selhávat už při padesáti tisících kilometrů. „Potměšilost těchto poruch v důsledku úsad z paliva je v tom, že se projeví až po dlouhém čase,“ říká Jan Macek. Podle něj se nyní bezpečné množství biosložek testuje na spotřebitelích.
Jak tedy pak byla stanovena hranice biosložek? „Automobilový průmysl schválil maximálně sedm procent biosložky ve standardní naftě podle evropské technické normy kvality. Vyšší objemy musí schválit konkrétní výrobce motoru pro daný typ vozidla,“ říká Václav Loula, ředitel úseku jakosti ve společnosti Benzina. Silný tlak vyvíjejí na druhé straně zemědělci a výrobci biosložek, což vyústilo v sankce za nesplnění stanoveného procenta biosložek.
Maximální povolené procento dané evropskou technickou normou přijala i česká legislativa. V litru nafty tak může být maximálně sedm procent biosložek a u benzinů maximálně pět procent. V praxi to znamená, že na roční objem prodané nafty bude nově připadat podle novely výše zmíněný šestiprocentní podíl biosložek a u benzinu 4,1 procenta. Sedm a pět procent slouží jako maximální hranice směsi na jeden litr. Může se tedy stát, že natankujete palivo s vyšším podílem, než je šest nebo 4,1 procenta, ale nikdy byste neměli natankovat více než sedm procent biosložek u nafty a pět procent v případě benzinu. „V ročním objemu určitého druhu paliva, dodaného na trh za stanovené kalendářní období, musíme splnit minimální objem, který je pod sankcí. V litru nafty se ale může objevit podle evropské normy jakosti sedm procent příměsi. Za letošní rok budou takové kalendářní souhrny dva. Do května by mělo být v celém prodaném objemu nafty 4,5 procenta biosložek, od června do prosince šest procent,“ říká Václav Loula.
I on souhlasí s tím, že moderní dieselové motory jsou velice citlivé a mohou nevhodnou směsí trpět. „O starých dieselech se dalo říci, že jely téměř na všechno. Dnes tomu tak není,“ řekl před týdnem v rozhovoru pro LN. Diesely jsou podle něj citlivé na přítomnost mechanických nečistot a vyžadují dobrou mazivost, nízkou pěnivost, vysoké cetanové číslo a vyšší oxidační stabilitu nafty. „Proto nabízíme prémiovou naftu, kde na vyšší obsah biosložky a na některé její specifické vlastnosti reagujeme speciální aditivací a vysokým cetanovým číslem,“ říká Loula.
Hlavně majitelé dieselových motorů tak mohou podle výrobců aut doplácet na evropskou ekologickou politiku, která má řadu kritiků.
„Biopaliva první generace nejsou velkým příspěvkem pro ekologii planety. Podívejte se třeba na velké nároky intenzivně pěstované řepky na chemické ošetření. Některé plodiny také emitují více CO2, než asimilují,“ říká Jan Macek.
Podle něj přitom existuje jednoduché a účinné řešení, které by snížilo emise CO2 vznikající z osobní automobilové dopravy - malá auta s přiměřeným výkonem. „To je ovšem politicky neprůchodné,“ dodává Jan Macek.
