BRUSEL/PRAHA Někdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger si ve svém notoricky známém bonmotu stěžoval, že „neví, komu do Evropy zavolat“. Problém neexistence jasného vůdce EU měla řešit Evropská ústava, tento úkol od ní převzala i Lisabonská smlouva. Dokud byl horkým kandidátem na stálého předsedu Evropské rady – neboli jakéhosi „prezidenta EU“ – charismatický britský expremiér Tony Blair, zdálo se, že problém by mohl být vyřešen.
Blairovy akcie ale v posledních týdnech klesly a nyní je místo něj jako nejvážnější uchazeč zmiňován belgický premiér Herman Van Rompuy. A už se ozývají hlasy, že obsazení postu politikem podobného formátu by problém nevyřešilo, či dokonce by ho ještě zvětšilo.
Jak například včera agentura AFP citovala francouzského ministra pro evropské záležitosti Pierra Lelloucheho, ve Washingtonu by museli vybírat hned mezi čtyřmi telefonními čísly. Nebylo by totiž jasné, zda za Evropskou unii mluví její stálý šéf neboli „prezident EU“, lídr předsedající země, předseda Evropské komise či též nově definovaný „ministr zahraničí“.
Nejde přitom o to, že by Van Rompuy byl nezkušeným či neschopným politikem. Belgickou vládu sice vede jen necelý rok, podařilo se mu ale zdolat téměř nepřekonatelnou překážku: přimět rozhádané Valony a Vlámy ke spolupráci. Oceňován je i způsob, jakým svoji zemi kormidluje vodami stále ještě viditelné finanční krize.
Nedávno 62letý křesťanský demokrat má ostatně za sebou bohatou kariéru – ať už v centrální bance, belgickém parlamentu či vládě. A právě jeho současné angažmá je vyzdvihováno nejvýše. „Od prosince, kdy se ujal své funkce, přinesl do Belgie stabilitu a ukončil roční období, během nějž země přežila tři premiéry a spekulace o rozpadu,“ napsala o něm včera agentura Bloomberg. Van Rompuyovým kladem by mohl být belgický původ i z jiného důvodu, byť spíše symbolického – Brusel je sídlem hlavních unijních institucí.
Junckerův trik Nic z toho ovšem nepřebíjí hlavní problém: Belgie je sice zakládající i sídelní zemí dnešní EU, v rámci společenství ale platí za malou zemi. A Van Rompuy navíc není politikem, jehož charisma by dostatečně rezonovalo i za hranicemi rodné země – jako je tomu například u lucemburského premiéra Jean-Claude Junckera. I ze samotné Belgie se navíc ozývá, že by zemi jeho schopnosti při řešení sporů mezi Vlámy a Valony notně scházely.
Definitivní slovo o budoucím „prezidentovi EU“, který by měl unii řídit přinejmenším dva a půl roku, by mělo padnout ještě v tomto měsíci. Zde se také ukáže, zda je jméno Herman Van Rompuy míněno vážně, anebo je jen součástí taktické hry při výběru skutečného kandidáta. Ostatně, jak přiznal i Juncker, on sám se prý o funkci „prezidenta EU“ hlásil z jediného důvodu: aby z čela seznamu odstranil jméno Tonyho Blaira.
***
Kdo je ve hře Za nejvážnějšího kandidáta na „prezidenta EU“ je nyní považován belgický premiér Herman Van Rompuy (na snímku). Dalšími možnými uchazeči jsou nizozemský premiér Jan Peter Balkenende či jeho finský protějšek Paavo Lipponen. Britský expremiér Tony Blair je asi ze hry.
